Stránky

pondělí 18. února 2013

Měnová reforma v Českoslovesnku 1953


Úvod



Co je měnová reforma a co je jejím účelem?


Obecný mezinárodní úzus dovoluje každému státu měnovou suverenitu, čímž mám na mysli, že stát má právo vytvořit či nahradit svoji měnu. Související pojem je měnová sukcese. Jedná se o právní a ekonomické postupy směřující k zániku původní měny a její náhrady za jinou. S měnovou sukcesí je spojena pouze náhrada dané měny jinou, nedochází ke změně její hodnoty či parity k ostatním měnám.


Právě měnová reforma v roce 1953 (ač byla nazývána nesprávně peněžní) nebyla měnovou sukcesí, ale skutečnou měnovou reformou se všemi jejími důsledky.


Historie


Na úvod si připomeneme dosavadní měnové reformy na našem území:

  • 1919
  • 1945
  • 1953
  • 1993

Ze seznamu vidíme, že v průběhu 35 let, zažili občané Československa od roku 1919 hned 3 měnové reformy!

1919


První reforma proběhla v roce 1919, tzv. Rašínova. Jejím hlavním cílem bylo oddělení peněžního oběhu od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. Během první světové války dochází k rozvratu měnových systémů (válka je vedena na dluh) a tím ke katastrofické inflaci. A právě likvidace inflačních peněz byl další cíl této měnové reformy. Dalším cílem bylo vytvoření první samostatné československé měny (tedy koruny československé Kč).

Reforma pro oběživo proběhla okolkováním. Okolkovala se polovina předložené hotovosti a druhá polovina byla zabavena a nahrazena 1% vkladními listy. Celkově došlo ke stažení cca 34% oběživa.

Nebudu jí dále rozebírat, na její výsledky se dá nahlížet pozitivně i negativně (deflační politika prosazovaná Aloisem Rašínem vedla k propadu exportu a krachům bank), ale koruna československá byla v turbulentní době dvacátých let dvacátého století pevnou měnou.

1945


Po 2. světové válce, proběhla druhá reforma, v roce 1945, cílem bylo snížit počet peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu (nyní už Kčs). Situace rozhodně nebyla ideální, v oběhu bylo několik různých měn (kromě české protektorátní a slovenské koruny, ještě polský zlotý, maďarské pengö a poukázky pro československou armádu). Bylo tedy zřejmé, že reforma je nutná, podobně jako po I. světové válce. Pro představu jak vypadalo rozložení peněz před 2. světovou válkou a po ní:


Oběživo
Vklady
1. 12. 1937
8 mld. Kč
86 mld. Kč
31. 10. 1945                 
124 mld. Kč
258 mld. Kč



Koncepce ovšem už se výrazně lišila od první měnové reformy. Její provedení bylo výsledkem kompromisů mezi dvěma exilovými vládami (londýnskou a moskevskou), kde převážila už centrální koncepce moskevská.
Hlavním cílem bylo zbavit ekonomiku inflačních peněz (opět se opakovala historie, že války se vedou na dluh).
Základní pilíře měnové reformy v listopadu 1945:
  • Výměna 1:1 pro hotovost 500 Kč
  • Veškeré vklady byly zablokovány a vznikly z nich tzv. vázané vklady.
Výměna hotovosti přinesla snížení oběživa ze 124 mld. na 19 mld. Kčs, tedy zhruba na 15% původní hodnoty. Je tedy vidět, že reforma v roce 1945 snížila objem oběživa ještě drastičtěji než reforma v roce 1919.
Vázané vklady (o nich si ještě povíme dále v následující měnové reformě) snižovaly přístup k uloženým penězům na speciální události (typicky svatby, narození potomka, léčba apod.).

Ještě zmíním dle mého dvě podstatné informace, které jsou výchozími pro navazující události:
  • Kurz nové koruny vůči dolaru byl stanoven na 50 Kčs za 1 americký dolar USD a ten byl sdělen Mezinárodnímu měnovému fondu (dále MMF) a Světové bance
  • Československá republika (ČSR) byla jedním z 29 zakládajících členů MMF (vznik MMF 27. 12. 1945)

1953

Hlavním tématem této práce bude měnová reforma v roce 1953, nazývaná establishmentem jak už bylo zmíněno dříve „peněžní“, aby se zakryla její pravá podstata. Ta bude rozebrána v samostatných kapitolách detailněji.

1993

Ve výčtu ještě zmiňuji prozatím poslední, z roku 1993, jednalo se o měnovou sukcesi z důvodu rozdělení Československé federální republiky na 2 samostatné státy. Tato událost nebyla měnovou reformou ve smyslu předchozích, nedošlo při ní k žádné změně hodnoty peněz v oběhu, jedná se tedy čistě o sukcesi – nástupnická měna (Kč) nahradila předchozí (Kčs).
Další reforma nás čeká pravděpodobně pouze s přechodem na euro, která za současné ekonomické situace EU není na pořadu dne.

Měnová reforma 1953

Důvody

Hospodářská situace

Po 2. světové válce se kurz politiky Československa stále více obracel ke komunistické ideologii. Už košický vládní program počítal se znárodnění majetku zrádců. V říjnu 1945 došlo ke znárodnění klíčového a velkého průmyslu a dále také ke znárodnění akciových bank a pojišťoven. V průmyslu se znárodnění vztahovalo na všechny podniky v klíčových oborech a jinde na velké podniky s více než 150–500 zaměstnanci. V několika oborech byla hranice pro znárodnění stanovena podle kapacity výrobního zařízení. Plně znárodněny byly zejména doly, samostatné elektrárny, plynárny, hutě, válcovny, zbrojovky, cementárny, celulózky a důležité obory chemického průmyslu. Celkově se znárodnění tedy týkalo okolo 3000 podniků (asi 67% celkového počtu).
Toto byl pouze začátek. Od července 1946 byl Klement Gottwald (předseda KSČ) jmenován premiérem. Vláda odsouhlasila dvouletý plán obnovy (tzv. „budovatelský“), který počítal s rozsáhlými investicemi (cca 70 mld. Kčs). Byl to první počin vlády, který mluví o potřebě industrializovat Československo. Přičemž o této potřebě by se dalo pochybovat. Potřeba industrializace pocházela z obdobných zkušeností ze Sovětského svazu, ale Sovětský svaz měl úplně jiné výchozí podmínky. Oproti ČSR byl zaostalý a průmysl bylo třeba vybudovat. Na rozdíl o ČSR, kde během 20. let vyrostly např. Škodovy závody v Plzni, Vítkovické železárny či ČKD.
V únoru 1948 podali nekomunističtí ministři demisi, tehdejší prezident Edvard Beneš ji přijal a doplnil vládu komunisty.
To byl tzv. „vítězný“ únor 1948 a ten můžeme tedy považovat za počátek příčiny všech následujících událostí. Nastolení diktatury proletariátu, likvidace živnostníků a soukromých zemědělců. Jejich následná násilná kolektivizace. A úplný přechod k centrálně plánovanému hospodářství – první pětiletka 1948-1953.
Zde je nutné podotknout, že myšlenka centrálního plánování nebyla v tehdejší době nijak výjimečná a situována pouze na východní Evropu. Mezi jejími zastánci najdeme samozřejmě Stanislava G. Strumilina, ale také Francouze Jeana Monneta (jednoho z otců zakladatelů Evropské unie) a také Holanďana Jana Tinbergena (mj. nositel Nobelovy ceny za ekonomii) a mnohé další.
Nicméně od roku 1948 se československý (nyní už z větší části znárodněný, podniky od 50 zaměstnanců podléhají znárodnění) průmysl odklání od spotřebitelského průmyslu z doby první republiky, ale začíná se orientovat na industrializaci. Tj. je potřeba vyrábět čím dál více ingotů ocele, je potřeba mnohem více elektráren, které tento těžký průmysl budou zásobovat a to sebou nese vyšší potřebu hnědého i černého uhlí, tj. jsou nutné další a další doly.
Jedná se tedy o to, že tento průmysl se orientuje na dodávky investičních celků, které mají pomoci industrializovat další „spřátelené“ země, tedy podobné satelity Sovětského svazu, jakými jsme se stali my. V roce 1949 vzniká RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) sdružující země jako Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo, Sovětský svaz a v následujících letech přistupují další socialistické země. Stali jsme se vedoucí strojírenskou zemí pro agrární členy RVHP, což kromě Sovětského svazu byly skoro všichni.
Vzniká začarovaný kruh, kdy produkujeme investiční celky pro tyto země, ale ony neposkytují protihodnotu ať už finanční či výrobkovou. Dále vyvážíme zbraně (jelikož revoluci je třeba šířit dále) za které nikdo neplatí. Byly rozjety obrovské investiční akce, které měly zpoždění a tím i vícenáklady. To vše vedlo k rozpadu dodavatelsko-odběratelských vztahů. Továrny stály, protože chyběl materiál nebo elektrárna nedodávala elektrickou energii. Dluhy podniků vůči bankám dosahovaly astronomické výše, ale úpadek nebylo možné vyhlásit, neboť v socialismu se nic takového nestává. Banky nadále musely poskytovat úvěry na základě politických rozhodnutí.
Velmi podobná situace nastala díky násilné kolektivizaci i v zemědělství. Režim si přál tvrdě zakročit proti sedlákům a tzv. kulakům. Byli vystěhováni, či rovnou obviněni a skončili ve vězení nebo v táborech nucených prací (na dolech …). V letech 1950-51 bylo takto odsouzeno na 50 000 rolníků, což odpovídalo zhruba 39% všech rolníků. Vedení družstev se ujali lidé, kteří nezřídka neměli se zemědělstvím žádné zkušenosti. Družstva byla budována na ideologickém principu nikoliv na hospodářských základech. To vedlo k propadu produkce, drtivá většina družstev byla nerentabilní (svědčí o tom například jejich rychlý rozpad v 90. letech). Experiment se zkrátka nepovedl. Po nejtvrdším období let 1949 – 1953 dlužilo na 95 % družstev bankám téměř 650 miliard korun, přičemž téměř polovina družstev hradila svým zaměstnancům odměny z úvěrů. V roce 1953 pak dosahovala zemědělská výroba pouhých 88 % předválečné produkce.

Stát byl na pokraji bankrotu.

Politická situace

Občané a nejen oni, ale také politická garnitura si uvědomovali, že pouze sliby a hesla o úspěších jsou dlouhodobě neudržitelné. Byl zřejmý rozdíl mezi proklamovanými úspěchy znárodněného průmyslu a kolektivizovaného zemědělství a všední realitou vázaného trhu. ČSR byla poslední zemí, kde stále existovaly dva trhy - přídělový (tj. vázaný) a volný. Přídělový v ČR začal fungovat v roce 1939. V ostatních zemích už vázaný trh zanikl (SSSR 1947, SRN 1948, Polsko 1950). Tím že existoval vázaný trh, paralelně k němu vznikl i černý trh.
Vláda chtěla otevřít trh úplně, ale bylo jasné, že se to bez změny cen zboží neobejde. Nakonec padlo rozhodnutí, že k uvolnění vázaného trhu dojde spolu s měnovou reformou.
Přídělový systém nebyl pro každého, lístky na zboží z vázaného trhu nedostávali „nepřátelé režimu“ (živnostníci, bývalí továrníci …).
Rozdíly mezi cenami na trzích byly i několikanásobné:
Př. Chleba 12,-Kčs na vázaném trhu, 50,-Kčs na volném … tj. rozdíl 38 korun
Opět paralela s přídělovým systémem po první světové válce, zaveden byl v roce 1915 a zrušen byl v roce 1921, tj. 3 roky po válce.
Přídělový systém za druhé světové války byl zaveden v Protektorátu v roce 1939 a zrušen až s touto měnovou reformou v roce 1953. Tj. 8 let po válce a 5 let po „vítězném“ únoru a přechodu k lepší společnosti …
V neposlední řadě důvodem pro provedení reformy byla snaha smazat majetkové rozdíly mezi obyvatelstvem a napomoci zničit majetek nepřátel. Tím zlomit některé vrstvy obyvatelstva – drobné živnostníky, rolníky.

Vlastní provedení

Jak jsem již dříve uvedl, vláda reformu označila nesprávně jako peněžní. Jednalo se ale skutečně o reformu měnovou, jelikož má její znaky.
Byl zrušen přídělový systém (vázaný trh) a byly stanoveny nové ceny na volném trhu. Došlo tedy k uvolnění trhu na veškeré zboží. Ceny na vázaném trhu a ceny na volném trhu byly vyrovnány, přiblížily se k sobě.
Byly zrušeny veškeré vázané vklady bez náhrady z roku 1945. Stejně tak došlo k anulování státních dluhopisů. A to včetně státních dluhopisů vydaných po roce 1945. Celkově se jednalo o bezmála 84 mld. Kč.
ČSR byla poslední země s vlivem Sovětského svazu, kde nebyla vazba měny na rubl, ale americký dolar. S měnou byla zrušena vazba na US dolar a zavedl se fixní kurz na sovětský rubl. 1 rubl byl nyní 1,8Kčs a na základě toho se určily kurzy k ostatním měnám (1 USD = 7,20 Kčs, reforma z 1945 stanovila kurz na 1 USD = 50 Kčs, tj. změna je cca 7×, nicméně tento přepočet přes rubl korunu nadhodnocoval, správně díky přepočítávacímu koeficientu 5:1 by měl být 1 US dolar = 10 Kčs). To vedlo mimo jiné ke sporům s MMF (viz dále).
Měna byla údajně kryta zlatem (0,123426 g ryzího zlata na 1 Kč, opět vypočítáno s vazby na rubl).
1. června 1953 byla zahájena peněžní reforma a uvolnění vázaného trhu. Ještě 36 hodin před tímto milníkem, v pátek 29. května 1953 ve svém rozhlasovém projevu tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.

Jak se ukázalo 30. května 1953, nebyla to pravda. Vláda přijala usnesení „o provedení peněžní reformy a zrušení lístků“. Národní shromáždění projednalo příslušné zákony (41/1953 Sb. – Zákon o peněžní reformě). Toto oznámení vyšlo v nedělním Rudém právu 31. 5. 1953.

Vlastní provedení reformy bylo postaveno na těchto principech:
  • „staré“ peníze platily ještě 2 dny (tedy najednou bylo všude plno – restaurace, kina apod. lidé chtěli utratit staré peníze za cokoliv, než aby se z nich staly bezcenné papíry)
  • „staré“ peníze za „nové“ peníze šlo vyměnit první 4 dny

Konverzní poměr

Hotovost

Pro obyvatele, kteří nebyli vyloučeni z vázaného trhu, si mohli vyměnit nejvýše 300 Kčs v poměru 5:1, tj. za 300 korun starých peněz obdrželi 60 korun nové měny. Veškerá ostatní hotovost měla konverzní poměr 50:1. Tento konverzní poměr se týkal i těch občanů, kteří byli vyloučeni z vázaného trhu.

Příslušníci Lidových milicí („ozbrojená pěst dělnické třídy“, ozbrojené složky fungující mimo armádu a podléhající pouze straně KSČ – vrchním velitelem je generální tajemník) mohli vyměnit v poměru 5:1 dvojnásobek (tj. 600,-Kč za 120,-Kčs).

Lepší konverzní poměr (3:1) dostali další prominenti režimu a to důstojníci (vojáci z povolání) a některé kategorie bezpečnostního aparátu. Režim zkrátka věděl, koho je třeba si předcházet – ozbrojené složky (v jedné kapitole zmíním proč).

Vklady - Na účtech


Částka
Konverzní poměr
<=5000
5:1
>5000 <=10000
6,25:1
>10000 <=20000
10:1
>20000 <=50000
25:1
>50000
30:1


Navíc ještě všechny vklady provedené po 15. květnu 1953 se měnily v poměru 50:1! Lidé v panice, že bude měna, masivně vybírali částky, následně je tam vraceli, ale v tomto případě měli smůlu.

Dluhy

Dluhy se měnily 5:1. Vidíme, že úspory byly znehodnoceny až 30:1, zatímco dluhy byly konvertovány bez úrovní. Jednoduše řečeno, úspory byly znehodnoceny a dluhy zůstaly.

Ostatní

Vyhláška pamatovala i na takové detaily jako byly výhry v loterii, ty měly po 15. květnu také konverzní poměr 50:1. Prémie z životního pojištění 20:1 atd.
Ač se zdá, že byla vyhláška důkladná, rozhodně nemyslela na vše. Opomněla např. půjčky a úvěry mezi občany …

Bilance

Měnová reforma přinesla vládnoucí straně zisk. Tento zisk byl vytvořen čistě na úkor občanů. Standardní přepočet, který byl všude propagován a používán (např. na mzdy, dluhy …) byl 5:1. Ovšem celkově se jen v oběživu vybralo 38 mld. starých peněz a vydáno bylo 1,4 mld. nových (z toho polovina v poměru 5:1). Kdyby se celý objem převáděl tímto poměrem, připadla by občanům částka o cca 6,5 mld. vyšší. A to samozřejmě není všechno. To samé se týká vkladů, případně vázaných vkladů, které propadly bez náhrady. Celková škoda na občanech byla ve výši 14 mld. Kčs v nové měně!

Dozvuky

Zatímco v Rudém právu byly samé oslavné články, jak dělníci vítají tento další skvělý krok vlády, jak to obvykle bývá, realita byla poněkud jiná.
Předně nebyla zvládnuta logistika, mnohá výměnná střediska první den výměny neobdržela ještě nové peníze a otevírala pozdě.
A co pro režim bylo mnohem horší, začaly stávky a demonstrace.
Nejvíce se projevily v Plzni (tehdejší Závody V. I. Lenina – bývalé Škodovy závody), ale nesmíme zapomenout ani na ostatní oblasti (Strakonice, Ostrava, České Budějovice, Mladá Boleslav, Liberec, Rokycany, Praha, Prachatice, Písek, Tábor, Jindřichův Hradec, apod.). Stávky a demonstrace pomohly vládnoucí třídě odstranit např. sochy T. G. Masaryka (opět v Plzni).

Spolu protesty přišla následně perzekuce. Lidé byli obviněni a odsouzeni k různým trestům – buď přímo k nepodmíněným, ale např. také k vystěhování do pohraničí, nasazení do táborů nucených prací apod. Zde se velmi hodil zvláštní přístup k ozbrojeným složkám. Těm byla navíc vyhlášena 2 dny před reformou pohotovost.

Mezinárodní situace/dopad

Jak už jsem zmínil dříve, v rámci reformy se změnila parita z dolaru na rubl. Navíc parita po přepočítání revalvovala korunu vůči dolaru. Toto vše proběhlo bez předchozí konzultace s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). ČSR patřila k zakládajícím členům (1945).
Díky nespolupráci jsme byli vyloučeni z Mezinárodního měnového fondu (na dlouhých 35 let) ačkoli jsme patřili k jejím zakladatelům. Proces vyloučení byl započet okolo roku 1952, kdy s námi byly zahájeny konzultace ohledně směnitelnosti měny. Československá vláda, ovšem odmítala poskytnout požadované údaje. Navíc provedením měnové reformy v roce 1953 znamenalo významné porušení závazků, které Československo mělo vůči MMF. Následně jsme byli opakovaně žádáni o dodání požadovaných ekonomických ukazatelů. To nebylo splněno. Rada guvernérů poslala československé vládě oznámení, že členství ČSR v Mezinárodním měnovém fondu dne 31. prosince 1954. Tehdejší vláda to odmítla akceptovat a jako datum vystoupení uváděla 4. května 1955, kdy poslala MMF oznámení o dobrovolném vystoupení.

Závěr

Jednalo se o první větší vzbouření občanů proti systému (v celém sovětském bloku), nicméně nijak organizované a hlavně nebylo převážně ideologické, ale vycházelo z materiálních základů.
Komunistický režim se s ním poměrně drasticky vypořádal a na dlouhou dobu, tak další protesty umlčel.
Jak ukázal další vývoj (nejen v bývalém Československu, ale v celém východním bloku) centrálně plánovaná ekonomika nebyla schopná držet krok s okolním světem a celý tento socialistický experiment by skončil de facto opět bankrotem, kdyby se dříve nerozpadl.

V rychlosti si jen srovnejme 3 reformy z hlediska redukce oběživa:

Rok
1919
1945
1953*
Před reformou [mld. korun]
7,2
124
38-52,1
Po reformě [mld. korun]
4,7
19
1,4
V procentech
65%
15%
2,7-3,8%
* údaje se v různých zdrojích liší, pro poměr to ovšem není významné

A chtěl bych zdůraznit, že reformy v letech 1919 a 1945 byly důsledkem válečného konfliktu. Reforma v roce 1953, ale nebyla spojena s žádným válečným konfliktem. Jednalo se o totální selhání systému a jeho zneužití k potlačení soukromého podnikání.

Tím pádem se také ukazuje, že měnová reforma z roku 1953 rozhodně nepomohla nastartovat hospodářství, jak si tehdejší vláda představovala.
Z pohledu běžného občana měla reforma také dopad na vůli ukládat (spořit) peníze u institucí. Nejen spoření jako takové, ale např. životní pojištění a poměrně nedávno zavedené penzijní připojištění nemá stále masovou důvěru, také kvůli vzpomínkám na několik měnových reforem …
Expresivně vyjádřeno: měnová reforma z roku 1953 byla peněžní loupež. V konečném důsledku byli oloupeni všichni, kdo v danou dobu měli peníze.

Na úplný závěr si dovolím myšlenku, že z některých důsledků této měnové reformy se Česká republika nevzpamatovala dosud.

Zdroje


  1. Zdeněk Jirásek, Jaroslav Šůla, kniha Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, vydáno 1992
  2. Reforma 1919 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281919%29 
  3. Reforma 1945 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281945%29 
  4. Dobové Rudé právo http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/6/3 
  5. Radka Štiková, článek Členství Československa Mezinárodním měnovém fondu v období 1945–1954 v časopise Mezinárodní vztahy 3/2009 
  6. Jaroslav Rod, bakalářská práce Financování počáteční fáze „socialistické industrializace“ v Československu v letech 1945-1953, vydáno 2012, VŠE Praha 
  7. Zákon č. 41/1953 Sb. o peněžní reformě
  8. Miroslav Tuček, článek Měnová reforma 1953 a některé širší souvislosti http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti 
  9. Jan Vokrouhlecký, bakalářská práce Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 A 1953, vydáno 2004, UK Praha 
  10. Soňa Matoušková, diplomová práce Měnová reforma Aloise Rašína, vydána 2008, MU Brno
  11. Kristýna Chalupecká, diplomová práce Měnové reformy, vydána 2008, MU Brno 
  12. Soubor článků Padesát let od měnové reformy 1953 http://www.cepin.cz/cze/pozvanka.php?ID=53


Článek vznikl ze semestrální práce z předmětu Ekonomické teorie a hospodářské dějiny na Unicorn College.

Celá semestrální práce je ke stažení zde.




1 komentář:

  1. Objevte eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Výměna kdekoli - Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    Otevřené obchody na eToro - 227,651,647

    OdpovědětVymazat