2. Úvod

    V posledních několika letech jsme svědky nárůstu platformy ARM, zejména díky mobilním a nízkopříkonovým (M2M – Machine to machine a IoT – Internet of Things – „internet věcí“) zařízením, které odstraňují z vedoucích pozic dříve dominantní architekturu x86 (a x86-64). Opakuje se historie, kdy x86 (a zejména x86-64) odsunula „enterprise“ architektury?

    Co řadím do highend/mainframe („enterprise“) architektury (v anglické literatuře občas označované jako „Big Iron“ – velké železo)?

    Dříve to bylo složitější, ale nyní se de facto bavíme pouze o 3 architekturách:
    • Intel Itanium 
    • IBM POWER 
    • Oracle SPARC
    Kromě zmíněných, lze do této kategorie řadit ještě procesory MIPS, které byly používány v pracovních stanicích SGI (Silicon Graphics) a v raných počítačích DEC (VAX). Nyní je najdeme v embedded zařízeních (existuje port Androidu na tyto procesory) a v budoucnu se možná opět objeví ve větších strojích, neboť licenci na tyto procesory si zakoupila čínská akademie věd a vyvíjí vlastní procesory s architekturou MIPS64 Loongson.

    Architektury

    Pokud se bavíme o architekturách enterprise procesorů, nejprve na úvod, jaké vlastně architektury máme:

    CISC

    CISC (Complex Instruction Set Computing) zde jedna instrukce je tvořena množinou nízkoúrovňových operací (např. načti z paměti, proveď aritmetickou operaci a zapiš do paměti). To je hlavní rozdíl oproti RISC.

    Typičtí představitelé:
    • x86 procesory
    • Motorola 68k

    RISC

    RISC (Reduced Instruction Set Computing) je architektura, která razí tezi, že instrukcí musí být co nejméně a musí být co nejkratší. Délka provádění instrukce je 1 takt, využívá se řetězení (pipelining). Používá se velké množství registrů a odděluje se operace s pamětí a zpracování dat. Redukovaná sada instrukcí v raném návrhu znamenala např. to, že neexistovaly instrukce pro složitější matematické operace, jako násobení či dělení (i když byly např. v pozdějších letech také přidány).

    Typičtí představitelé:
    • MIPS
    • ARM
    • SPARC
    • POWER

    VLIW

    VLIW (Very Long Instruction Word), neboli velmi dlouhé instrukční slovo. Tato architektura je navržená na vyšší paralelizaci, tj. provádění více instrukcí naráz. Používá k tomu „vyšší inteligenci“ překladače, který řadí instrukce za sebe tak, aby mohly být prováděny paralelně a nepotřebovaly číst data z paměti, či si je navzájem nepřepisovaly. Zajímavou implementací byly například procesory Transmeta.

    Typičtí představitelé:
    • Itanium
    • Transmeta
    Toto samozřejmě nejsou všechny architektury, ale jsou to ty, na které se budeme odkazovat u jednotlivých srovnávaných procesorů.

    Popis jednotlivých procesorů

    IBM POWER



    Architektura POWER (Performance Optimization With Enhanced RISC) je založena na RISC architektuře a podobně jako u SPARCu za ní stojí skupina společností v organizaci Power.org. Ta se stará o licencování technologie a standardizaci instrukční sady. 

    Historie procesorů POWER sahá do roku 1990, kdy se objevuje první Power1. Vlastní architektura Power není pouze výsadou velkých serverů, ale byly z ní odvozeny i desktopové procesory pro počítače Apple (PowerPC, než byly v roce 2006 nahrazeny architekturou Intel x86). Kromě desktopů jsme na tuto architekturu také mohli narazit např. v herní konzoli Playstation 3, jejímž srdcem byl procesor Cell, odvozený taktéž z architektury Power.

    IBM potřeboval výkonný RISC procesor pro svůj systém RS/6000 a následně AS/400. Postupně se systémy přejmenovávaly a konsolidovaly, až nakonec vznikl následník těchto systémů IBM Power Systems, který právě architekturu Power používá. Kromě System i (tj. AS/400 s OS/400), podporuje také System p (a tedy AIX a Linux).

    Procesory byly postupně vylepšovány, velký milník přišel v podobě generace Power4 procesorů, která byla plně 64 bitová a nabídla jako první komerční procesor více jader. Power5 následně přidává virtualizaci, Power6 byla zamýšlená jako konsolidace systémů p, i se System z (nebo nově zEnterprise), který je na rozdíl od Power, CISCový. To se ovšem nepodařilo, jako zajímavost lze uvézt, že procesory Power6 dosahovaly taktů 5 GHz. Power7 je evolucí předchozí generace, převážně na snížení energetické náročnosti (takty jsou nižší).

    Níže si představíme prozatím poslední generaci Power7+, ale nyní ještě malý pohled do budoucnosti. Na rozdíl od Itania, bude určitě růžovější. IBM zveřejnilo specifikace následující generace Power8, která přinese opětovné navýšení výkonu, až 8 vláken na jádro, celkem 12 jader na chip (tedy až 96 vláken naráz) a 96 MB L3 cache. Dalším vylepšením je integrace PCI Express 3.0 namísto současně používaného proprietárního řešení. Co je ovšem dle mého zajímavější je otevření této architektury pro širší adopci – konsorcium OpenPower. Mimo IBM, v něm najdeme firmy jako nVidia či Google. Procesoru Power8 se dočkáme v příštím roce (2014).

    Jako poslední poznámku uvedu ještě pár informací k výše zmíněnému System z. Jedná se o mainframe systémy od IBM (dříve jako System/360 a z ní novější odvozené systémy, historie S/360 sahá až do 60. let, tedy jedná se o opravdu dlouho používané systémy). Aktuální verze používá CISC procesory taktované na 5,5 GHz, které mají 6 jader, 48 MB L3 cache a jsou vyráběny 32 nm procesem. Počet tranzistorů je 2,75 miliardy.

    IBM Power 7+


    Procesory Power7+ jsou prozatím poslední generací. Jsou vyráběny 32 nm procesem, takty dosahují až 4,4 GHz. Procesor má 8 jader, každé je schopné zpracovávat 4 vlákna a disponuje 80 MB L3 cache.

    Oracle SPARC

    Po koupi Sun Microsystems je jejich HW plně vlastněno firmou Oracle. Historie architektury SPARC (Scalable Processor ARChitecture) sahá do roku 1986, kdy se objevují první zmínky o této architektuře. Je představitelem RISCové architektury. Za vývojem stojí organizace SPARC International, jejímiž členy je řada společností. Tato nezisková nezávislá organizace se stará o standardizaci platformy. Na těchto standardech je poté možné stavět vlastní procesory. Prvním uceleným standardem byl architektura SPARC V7, což byla 32 bitová architektura, na které spolupracovali společnosti Sun a Fujitsu. Byla publikována v roce 1986, v roce 1987 se objevuje první pracovní stanice s procesorem SPARC. V roce 1989 vzniká zastřešující organizace SPARC International a v roce 1990 vydává další verzi, SPARC V8. V roce 1993 přichází aktuální verze SPARC V9, která už je 64b. Dalším milníkem je vznik procesoru UltraSPARC T1 v roce 2005. Na tuto řadu poté navazuje celá aktuální řada označovaná Tx, nyní T5. Další zajímavostí je, že větší část architektury SPARC (procesory T1 a T2) je dostupná také v otevřené podobě (open hardware) pod licencí GPL (OpenSPARC).

    Hlavním OS je Solaris. Sun/Oracle není jediný kdo architekturu SPARC používá, další poměrně aktivní firmou je Fujitsu. Vyvíjí vlastní procesory SPARC64.

    Oracle SPARC T5


    Je RISCový procesor, s 16 jádry, je vhodný pro symetrický multiprocesing až do 32 procesorů. Cílem je nabídnout vysoký výkon mnohovláknových (multithreaded) aplikací – zvládá 8 vláken na jádro z toho dvě souběžně (tj. až 128 vláken na procesor – takový „vytuněný“ hyperthreading). Používá jádro označované jako S3 (bylo už v předchůdci T4) a disponuje 8 MB cache L3. V aktuální verzi je vyráběn 28 nm technologií, takt dosahuje 3,6 GHz a má přímo v procesoru integrovány 2 řadiče sběrnice PCI Express 3.0 a čtyřkanálový řadič paměti DDR3. Je vyvíjen primárně pro nasazení v aplikacích „Oracle stacku“, tedy pro OLTP databázové aplikace Oracle, operační systém Solaris a aplikační servery na bázi Java. Společně s operačním systémem Solaris, zajišťuje mimo jiné binární kompatibilitu programů od verze Solaris 2.6 (mimochodem tato verze byla uvedena na trh v roce 1997).

    Pro ještě větší aplikace má Oracle v portfoliu ještě další procesor M6, který má sice méně jader (12) zato mnohem více L3 cache (48 MB).

    Intel Itanium



    Opět nejprve krátký pohled do historie. Společnost Intel a architekturu IA-32 (32 bitová architektura x86 a na ní navazující 64 bitové rozšíření – původně od AMD – x86-64) asi není třeba probírat. Ovšem architektura spjatá s procesory Itanium, IA64, je úplně jiného ražení. Na jejím vývoji se nepodílela pouze firma Intel, ale od samého začátku také společnost HP. Někdy kolem roku 1989, firma HP zjistila, že dosavadní architektura RISC (viz výše), v jejím podání PA-RISC (Precision Architecture RISC) narazila na výkonové limity. A rozhodla se pustit do vývoje nové architektury EPIC (Explicitly Parallel Instruction Computing), která je paralelní v základu a dovoluje provádět několik instrukcí najednou v jednom taktu. EPIC je implementací architektury VLIW (viz výše). Kromě vlivů HP se do Itania dostal také vliv dnes už neexistující firmy DEC (Digital Equipment Corporation) a jejího moderního 64 bitového RISC procesoru Alpha AXP. Původně určeného pro provoz mainframového OS (OpenVMS a Tru64 Unix). Alpha byla také jeden z procesorů podporovaných Microsoftem a jejich Windows NT. Po koupi DEC firmou Compaq, bylo vlastnictví patentů a know-how prodáno firmě Intel. A poté co byl Compaq koupen HP, můžeme na tuto platformu v klidu zapomenout úplně.

    První procesor architektury IA-64 byl procesor s kódovým označením Merced a byl uveden na trh v roce 2001. Ač byla architektuře IA-64 prognózována růžová budoucnost, nestalo se tak. Na začátku se spousta výrobců chytala Itania jako způsobu jak nedělat vlastní vývoj procesorů (Compaq – Alpha nebo SGI – MIPS), velmi záhy se ukázalo, že na HPC (High Performance Computing) bude stačit běžnější architektura a silní hráči (IBM, Sun) si ponechají vlastní technologie. Takže po počátečním nadšení od architektury odešel Dell a IBM, RedHat a Microsoft oznámili, že další verze už nebudou na IA-64 vyvíjet (poslední Windows Server na Itania je verze 2008 R2). Následně Oracle oznámil ukončení podpory svojí databáze na HP-UX systémech. Poté byla společnost Oracle zažalována HP, aby nadále své aplikace na IA-64 vyvíjela a soud dal HP zapravdu. Samotný Intel ukončil podoru ve svých překladačích C/C++ a Fortran v roce 2011. Nicméně nad Itanii se pravděpodobně stahují mračna, jednak existuje dohoda mezi HP a Intelem, kde HP platí každoročně nemalé peníze Intelu za to, že nadále podporuje a vyvíjí IA-64 procesory (tato dohoda je uzavřena do roku 2017), druhak Intel pozměnil roadmapu těchto procesorů. Zatímco dříve uváděl, že následník současné generace Kittson bude vyráběn 22 nm výrobním procesem a bude postupně sbližovat Xeony a Itania, aby sdílely ze začátku socket, v budoucnu i chipset, nyní už tyto plány odsunul na neurčito. K tomu se přidala firma HP s oznámením, že své vlajkové systémy NonStop převede z Itanií na Xeony, takže už nebude nikdo, kdo by Itania podporoval. Jednou z velkých nevýhod Itania byl „mizerný“ výkon starých aplikací původně určených na platformu IA-32 (díky emulaci) a také velmi nesnadný vývoj optimalizovaných aplikací na tento systém.

    Intel Itanium 9560 (Poulson)


    Tento procesor je prozatím poslední generací. Intel přeskočil jeden výrobní proces a z 65 nm přešel rovnou na 32 nm. Počet jader je 8 (každé je schopno vykonávat 2 vlákna – hyperthreading) a procesor má 32 MB L3 cache. Jeho takt dosahuje 2,53 GHz a je sestaven z přibližně 3,1 miliardy tranzistorů. Přinesl nové instrukce a je schopen jich v jednom taktu provézt 11 (dřívější generace 6). Oproti předchůdci (Tukwila) jde tedy o velmi významný výkonový skok, nicméně je trochu labutí písní, jak jsem zmínil výše. Je pravděpodobné, že jeho následník (Kittson) bude posledním procesorem Itanium.

    Srovnání

    Jelikož nemám k dispozici servery s uvedenými procesory, nejsem schopen prakticky ověřit nějaké úlohy. Vyjdeme ovšem z výsledků, které sami výrobci zveřejňují v syntetických testech.

    TPC

    Mezi tyto testy řadíme např. testy organizace TPC (Transaction Processing Performance Council). Tyto testy se nezaměřují pouze na procesor, ale na celou sestavu, tj. procesor není jedinou testovanou částí. Už z názvu sdružení je zřejmé, že cílem testů je transakční výkon, tedy zpracování transakcí (tj. databáze).

    TPC-C

    Mezi nejznámější testy patří TPC-C, což je benchmark na OLTP (On Line Transaction Processing). Celý žebříček je možné nalézt zde. Pro představu okomentuji výsledky z 29/12/2013:

    První místo patří serveru Oracle s T5 procesory, výkon tohoto řešení je přes 8 miliónů tpmC (transakcí za minutu). Další uváděný parametr je cena za transakci $/tpmC, jenž pro tento systém byla 0,55$/tpmC. Ostatní servery v žebříčku používaly výhradně architekturu Intel Xeon (na předních místech žebříčku Xeon E7 a na ostatních Xeon E5). Žádná jiná architektura se do žebříčku TPC-C nedostala (a to zde byly zastoupeny i obě zbývající firmy IBM a HP).

    TPC-E

    Dalším používaným testem je novější TPC-E (vyvinutý speciálně pro makléřské společnosti). U jeho výsledků se nebudu zastavovat, jsou komplet v Intel Xeon architektuře a nemají tedy pro toto srovnání vypovídací hodnotu.

    TPC-H

    Posledním používaným benchmarkem je TPC-H (hybridní, či kompozitní). Byl vyvinut pro testování podpory rozhodování (decision support systémy). Tj. ad-hoc dotazy nad velkým množstvím dat. Zde hraje velkou důležitost vlastní velikost databáze, kde se ad-hoc dotazy provádí, takže výsledky tomu odpovídají. Pro malé databáze do 1000GB, vládnou žebříčku opět pouze Intel Xeon procesory. Nad 1000GB už se v žebříčku objevují i další platformy. Více je zastoupena platforma Oracle SPARC (T4 a T5), nicméně najdeme zde i jeden systém IBM Power 780 (Power7). Intel Itanium opět ani jeden. Na výsledky se dá opět nahlížet různě, Oracle např. uvádí, že má nejrychlejší TPC-H server pro velikost 10000GB pro jedno serverové řešení (single server vs. cluster).

    SPEC

    Podobné výsledky nalezneme také v benchmarcích organizace SPEC (Standard Performance Evaluation Corporation). Mají celou řadu testů, ale pouze v některých lze nalézt jiné platformy než je Intel Xeon či AMD Opteron.

    SPECjbb2013

    Jedním z nich je SPECjbb2013, který je zaměřen na porovnání výkonu aplikačních serverů na bázi Javy. Zde v testu MultiJVM nalezneme kromě majoritní platformy, také platformu SPARC a to jak od Oracle (T4 a T5) tak také od Fujitsu SPARC64 X

    SPECjEnterprise2010

    Dalším testem, který vypovídá o výkonu celé platformy je test SPECjEnterprise2010. Opět zaměřen na test Javy EE, spolu s výkonem databázového subsystému apod. Výsledky si lze prohlídnout zde. Zde už vidíme rovnoměrné zastoupení jak architektury IBM Power, tak Oracle SPARC. Intel Itanium opět nula, místo ní jsou zde zastoupeny procesory Xeon.

    Top500

    Dalším srovnáním může být žebříček Top500 nejvýkonnějších počítačů světa. Pro srovnání se používá výkon ve FLOPS, což je počet operací v plovoucí řádové čárce za sekundu. V oblasti HPC se dnes bavíme spíše v PETAFLOPS, což je 1015 FLOPS, chcete-li biliarda operací za sekundu. Měří se standardizovaným Linpack benchmarkem. Opět vypovídá o výkonu celého systému, dnes tedy také o zapojení akcelerátorů (např. nVidia Tesla). Spíše než o výkonu jednoho procesoru, nám poví jak škálovatelné dané architektury jsou. Srovnání je spíše zavádějící, ovšem dá se z něj vyčíst „obliba“ (a tedy pravděpodobně spíše poměr cena/výkon) dané architektury.

    Jak si tedy jednotlivé platformy stojí? Na následujícím obrázku (zdroj zde) vidíme, že


    nyní dominuje architektura Intel a AMD a třetí největší výrobce je IBM. SPARC se objevuje už jenom sporadicky.

    Ze srovnání z listopadu 2013 vidíme, že v první desítce nalezneme 4 architektury, s následujícím rozložením:

    Nejčastější je architektura Xeon spolu s architekturou POWER, shodně ve 4 superpočítačích. V celém žebříčku Top500 jsou použity následující procesory:


    Je vidět, že ani Intel Itanium ani Oracle SPARC Tx, nebyly v listopadu 2013 v žádném počítači zastoupeny. Zastoupeny jsou pouze procesory SPARC64 firmy Fujitsu.

    Licenční model Oracle

    Jako další srovnání bychom mohli „s trochou nadsázky“ použít licenční model databáze Oracle Enterprise, tzv. core-factor. Přes tento multiplikátor se násobí počet fyzických jader v serveru a díky tomu dostaneme počet nutných procesorových licencí. Jako příklad můžeme použít nejpoužívanější platformu x86-64. Ta má core-factor 0,5. Tzn., máme-li např. server se 2 procesory a každý procesor má 8 jader, dohromady máme 16 fyzických jader. Core factor je 0,5 a tedy pro tento server potřebujeme 0,5×16 = 8 procesorových licencí. Lze tedy (opakuji s přivřením očí) považovat toto číslo za určitý výkonový parametr. A jak jsou tedy na tom srovnávané procesory:

    Z tabulky vyplývá, že Intel Itanium 95xx a IBM Power 7 jsou přibližně 2× výkonnější než ostatní procesory (nejenom SPARC, ale standardní procesory x86 mají také core factor 0,5) pro tuto specifickou oblast (OLTP).

    Samozřejmě může být mírně zavádějící, poněvadž procesory SPARC T5 jsou vyráběny stejnou firmou jako vlastní databáze a mohlo by tedy docházet k jisté protekci. Já si to ovšem nemyslím, zde uvedu pár argumentů:

    • pohledem do celé tabulky (odkaz je uveden ve zdrojích) zjistíme, že starší generace (jako SPARC T2 nebo Fujitsu SPARC64 VII) mají core factor 0,75, případně ještě starší generace T1 má core factor 0,25. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že nás Oracle „nutí“ do upgrade na novější (0,75×0,5-> zlevnění licence o 1/3), ale pro ještě starší generaci, kde by se tlak na upgrade asi dal očekávat, nikoliv (0,25 × 0,5 -> zdražení licence 2×)
    • jako druhý argument mě napadá, že si to Oracle dost dobře nemůže dovolit, díky fungujícím antimonopolním úřadům (nejen v USA, ale také v EU). Viz např. žaloba HP na Oracle, že nebude podporovat databázi Oracle na Intel Itaniu.

    Technologické srovnání


    Procesor Oracle Sparc T5 je nejmladší (byl uveden na trh v roce 2013) a tedy má nejmodernější výrobní technologii. Co se týče počtu tranzistorů, nejvíc jich má Itanium, zřejmě je to daň za specifickou architekturu (EPIC-VLIW). Taktem a cache pamětí je na tom nejlépe IBM Power7+, počet najednou zpracovávaných vláken má největší Sparc. Z toho velmi jednoduchého srovnání vychází zajímavě procesory Sparc T5 a Power7+.

    Shrnutí

    Určit vítěze není jednoduché, jelikož jsem si nedefinoval jasná kritéria. Spíše mi šlo o srovnání enterprise či high-end platforem, které v České republice nejsou zrovna běžné.

    Z výkonového pohledu je zřejmé, že Itanium nefiguruje nikde jinde než v licenčním srovnání, kde jde zřejmě o velikost L3 cache, která pro OLTP zpracování přináší velké výhody. Nikde jinde už ho nenajdeme. Oracle SPARC patří k výkonným procesorům pro databázové aplikace, v některých testech se objevuje i IBM Power. Doménou IBM Power je určitě supercomputing, kde je zastoupen velkou měrou, tedy procesor je velmi dobře škálovatelný.

    Závěr

    Na závěr si dovolím krátký pohled do budoucnosti, jak si myslím, že to s těmito procesory bude nadále. Z různých zpráv, čísel prodejů, podpory různých výrobců apod. to obecně s těmito architekturami nevypadá nijak růžově. Na jedné straně se do této oblasti postupně dostal „mainstream“ v podobě x86-64 architektury, a také se sem zespodu chystá ARM se svojí 64b architekturou (ARMv8 - AArch64).

    Viz například projekt EU na ARM Exascale – exaflop počítač (1018 flops – trilion operací za sekundu) Mont Blanc.



    Nicméně z různých pohledů víceméně závěrem je, že Intel Itanium je de facto mrtvá platforma, kterou při životě udržuje pouze HP, kvůli kompatibilitě svých systémů (HP-UX a OpenVMS). Jakmile dojde k portaci HP-UX na x86-64 platformu, Itanium ztratí poslední smysl existence. Zbývající 2 platformy na tom takto rozhodně nejsou.

    U Sparcu Oracle veřejně deklaruje podporu a další roadmapu vývoje, takže o blízkou budoucnost bych se nebál. Určení platformy bude spíše na podporu Oracle sw stacku, tedy primárně Oracle databáze a aplikačního serveru Java. Silná stránka Oracle je opravdu v databázových technologiích a ve veřejné roadmapě nám slibuje v příští generaci podporu databázových dotazů už přímo v křemíku (mohli bychom očekávat už v příštím roce, zhruba v polovině roku 2014). Obecně Sun hodně podporoval otevřené technologie, tj. myslím si, že otevření platformy (viz OpenSPARC) zajistí přežití.

    Jako nejnadějnější na dlouhodobé přežití se jeví IBM Power. Otevření platformy tomu určitě také pomůže a dlouhodobá podpora a stabilita systémů Power je pro zákazníky zárukou, že tu ještě pár let určitě budou. V rámci konsolidace se můžeme dočkat už dříve avizované konvergence opravdu velkým systémů (zEnterprise, procesory CISC zNext/z12) a systémů řady Power (RISC procesory Power7+/8), které IBM zefektivní vývoj a podporu těchto systémů.

    Takže za mě, pokud přežije z velkého železa něco, bude to IBM, která jak se zdá, vždy přežije vše :-)

    Zdroje

    Článek vznikal jako semestrální práce z předmětu Architektura počítačů na Unicorn College, celá práce je ke stažení zde.
    Jsou uváděny jako odkazy přímo v textu, navíc připojuji ještě další zdroje ze kterých jsem čerpal:

    http://www.sparc.com
    http://www.oracle.com/us/corporate/contracts/processor-core-factor-table-070634.pdf
    http://kevinclosson.wordpress.com/2013/04/09/my-first-words-on-oracles-sparc-t5-processor-the-worlds-fastest-microprocessor/
    http://en.wikipedia.org/wiki/SPARC_T5
    http://en.wikipedia.org/wiki/SPARC
    http://www.oracle.com/us/products/servers-storage/servers/sparc/oracle-sparc/sparc-roadmap-slide-2076743.pdf
    http://www.oracle.com/us/corporate/innovation/sparc-t5-deep-dive/index.html
    http://ark.intel.com/products/71699/Intel-Itanium-Processor-9560-32M-Cache-2_53-GHz
    http://www-03.ibm.com/systems/power/
    http://www.zive.cz/clanky/deset-nejrychlejsich-superpocitacu-sveta-v-obrazech/sc-3-a-169353/default.aspx
    Publikoval(a)
    Poloha: Praha, Česká republika
    Štítky: IT technologie virtualizace
    1

    Zobrazit komentáře

  3. Začal jsem po létech studovat školu (Unicorn College) a zjistil jsem, že matika už není co bývala. Dřív jsem musel všechno spočítat sám, dnes je na webu spoustu (minimálně několik) nástrojů, co vám s matikou pomohou.
    V prvním článku se podíváme na online nástroje.


    Výborný nástroj od tvůrců produktu Mathematica.

    Limity
    pár příkladů:

    pro x blížící se k 5, bude zadání vypadat takto: limit (x^2-25)/(square root(5*x)-5) as x->5

    pro x jdoucí k 0, bude zadání vypadat takto: limit (exp(x)-1)/sin(x) as x->0

    co třeba s plus nebo mínus nekonečnem (± ∞)
    klíčové slovo je infinity :-)
    zadání je potom: limit (exp(x) as x->-infinity

    Derivace

    další oblíbené téma jsou derivace.
    zadání je derivative of (x^4)*sin(x)

    umí to samozřejmě i zajímavější derivace:
    , zadání je derivative of x^sin(x)
    nebo
    , zadání je derivative of (1/(tan(x) + cot(x)))

    Parciální derivace
    třeba podle x
    , zadání specifikuje podle které proměnné derivovat: d/dx (x^2*y^4)
    V následujícím článku se podíváme ještě na integrály, simplexovou metodu a jiné (i offline) nástroje.
    Publikoval(a)
    Štítky: osobní ostatní
    3

    Zobrazit komentáře


  4. Úvod



    Co je měnová reforma a co je jejím účelem?


    Obecný mezinárodní úzus dovoluje každému státu měnovou suverenitu, čímž mám na mysli, že stát má právo vytvořit či nahradit svoji měnu. Související pojem je měnová sukcese. Jedná se o právní a ekonomické postupy směřující k zániku původní měny a její náhrady za jinou. S měnovou sukcesí je spojena pouze náhrada dané měny jinou, nedochází ke změně její hodnoty či parity k ostatním měnám.


    Právě měnová reforma v roce 1953 (ač byla nazývána nesprávně peněžní) nebyla měnovou sukcesí, ale skutečnou měnovou reformou se všemi jejími důsledky.


    Historie


    Na úvod si připomeneme dosavadní měnové reformy na našem území:

    • 1919
    • 1945
    • 1953
    • 1993

    Ze seznamu vidíme, že v průběhu 35 let, zažili občané Československa od roku 1919 hned 3 měnové reformy!

    1919


    První reforma proběhla v roce 1919, tzv. Rašínova. Jejím hlavním cílem bylo oddělení peněžního oběhu od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. Během první světové války dochází k rozvratu měnových systémů (válka je vedena na dluh) a tím ke katastrofické inflaci. A právě likvidace inflačních peněz byl další cíl této měnové reformy. Dalším cílem bylo vytvoření první samostatné československé měny (tedy koruny československé Kč).

    Reforma pro oběživo proběhla okolkováním. Okolkovala se polovina předložené hotovosti a druhá polovina byla zabavena a nahrazena 1% vkladními listy. Celkově došlo ke stažení cca 34% oběživa.

    Nebudu jí dále rozebírat, na její výsledky se dá nahlížet pozitivně i negativně (deflační politika prosazovaná Aloisem Rašínem vedla k propadu exportu a krachům bank), ale koruna československá byla v turbulentní době dvacátých let dvacátého století pevnou měnou.

    1945


    Po 2. světové válce, proběhla druhá reforma, v roce 1945, cílem bylo snížit počet peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu (nyní už Kčs). Situace rozhodně nebyla ideální, v oběhu bylo několik různých měn (kromě české protektorátní a slovenské koruny, ještě polský zlotý, maďarské pengö a poukázky pro československou armádu). Bylo tedy zřejmé, že reforma je nutná, podobně jako po I. světové válce. Pro představu jak vypadalo rozložení peněz před 2. světovou válkou a po ní:


    Oběživo
    Vklady
    1. 12. 1937
    8 mld. Kč
    86 mld. Kč
    31. 10. 1945                 
    124 mld. Kč
    258 mld. Kč



    Koncepce ovšem už se výrazně lišila od první měnové reformy. Její provedení bylo výsledkem kompromisů mezi dvěma exilovými vládami (londýnskou a moskevskou), kde převážila už centrální koncepce moskevská.
    Hlavním cílem bylo zbavit ekonomiku inflačních peněz (opět se opakovala historie, že války se vedou na dluh).
    Základní pilíře měnové reformy v listopadu 1945:
    • Výměna 1:1 pro hotovost 500 Kč
    • Veškeré vklady byly zablokovány a vznikly z nich tzv. vázané vklady.
    Výměna hotovosti přinesla snížení oběživa ze 124 mld. na 19 mld. Kčs, tedy zhruba na 15% původní hodnoty. Je tedy vidět, že reforma v roce 1945 snížila objem oběživa ještě drastičtěji než reforma v roce 1919.
    Vázané vklady (o nich si ještě povíme dále v následující měnové reformě) snižovaly přístup k uloženým penězům na speciální události (typicky svatby, narození potomka, léčba apod.).

    Ještě zmíním dle mého dvě podstatné informace, které jsou výchozími pro navazující události:
    • Kurz nové koruny vůči dolaru byl stanoven na 50 Kčs za 1 americký dolar USD a ten byl sdělen Mezinárodnímu měnovému fondu (dále MMF) a Světové bance
    • Československá republika (ČSR) byla jedním z 29 zakládajících členů MMF (vznik MMF 27. 12. 1945)

    1953

    Hlavním tématem této práce bude měnová reforma v roce 1953, nazývaná establishmentem jak už bylo zmíněno dříve „peněžní“, aby se zakryla její pravá podstata. Ta bude rozebrána v samostatných kapitolách detailněji.

    1993

    Ve výčtu ještě zmiňuji prozatím poslední, z roku 1993, jednalo se o měnovou sukcesi z důvodu rozdělení Československé federální republiky na 2 samostatné státy. Tato událost nebyla měnovou reformou ve smyslu předchozích, nedošlo při ní k žádné změně hodnoty peněz v oběhu, jedná se tedy čistě o sukcesi – nástupnická měna (Kč) nahradila předchozí (Kčs).
    Další reforma nás čeká pravděpodobně pouze s přechodem na euro, která za současné ekonomické situace EU není na pořadu dne.

    Měnová reforma 1953

    Důvody

    Hospodářská situace

    Po 2. světové válce se kurz politiky Československa stále více obracel ke komunistické ideologii. Už košický vládní program počítal se znárodnění majetku zrádců. V říjnu 1945 došlo ke znárodnění klíčového a velkého průmyslu a dále také ke znárodnění akciových bank a pojišťoven. V průmyslu se znárodnění vztahovalo na všechny podniky v klíčových oborech a jinde na velké podniky s více než 150–500 zaměstnanci. V několika oborech byla hranice pro znárodnění stanovena podle kapacity výrobního zařízení. Plně znárodněny byly zejména doly, samostatné elektrárny, plynárny, hutě, válcovny, zbrojovky, cementárny, celulózky a důležité obory chemického průmyslu. Celkově se znárodnění tedy týkalo okolo 3000 podniků (asi 67% celkového počtu).
    Toto byl pouze začátek. Od července 1946 byl Klement Gottwald (předseda KSČ) jmenován premiérem. Vláda odsouhlasila dvouletý plán obnovy (tzv. „budovatelský“), který počítal s rozsáhlými investicemi (cca 70 mld. Kčs). Byl to první počin vlády, který mluví o potřebě industrializovat Československo. Přičemž o této potřebě by se dalo pochybovat. Potřeba industrializace pocházela z obdobných zkušeností ze Sovětského svazu, ale Sovětský svaz měl úplně jiné výchozí podmínky. Oproti ČSR byl zaostalý a průmysl bylo třeba vybudovat. Na rozdíl o ČSR, kde během 20. let vyrostly např. Škodovy závody v Plzni, Vítkovické železárny či ČKD.
    V únoru 1948 podali nekomunističtí ministři demisi, tehdejší prezident Edvard Beneš ji přijal a doplnil vládu komunisty.
    To byl tzv. „vítězný“ únor 1948 a ten můžeme tedy považovat za počátek příčiny všech následujících událostí. Nastolení diktatury proletariátu, likvidace živnostníků a soukromých zemědělců. Jejich následná násilná kolektivizace. A úplný přechod k centrálně plánovanému hospodářství – první pětiletka 1948-1953.
    Zde je nutné podotknout, že myšlenka centrálního plánování nebyla v tehdejší době nijak výjimečná a situována pouze na východní Evropu. Mezi jejími zastánci najdeme samozřejmě Stanislava G. Strumilina, ale také Francouze Jeana Monneta (jednoho z otců zakladatelů Evropské unie) a také Holanďana Jana Tinbergena (mj. nositel Nobelovy ceny za ekonomii) a mnohé další.
    Nicméně od roku 1948 se československý (nyní už z větší části znárodněný, podniky od 50 zaměstnanců podléhají znárodnění) průmysl odklání od spotřebitelského průmyslu z doby první republiky, ale začíná se orientovat na industrializaci. Tj. je potřeba vyrábět čím dál více ingotů ocele, je potřeba mnohem více elektráren, které tento těžký průmysl budou zásobovat a to sebou nese vyšší potřebu hnědého i černého uhlí, tj. jsou nutné další a další doly.
    Jedná se tedy o to, že tento průmysl se orientuje na dodávky investičních celků, které mají pomoci industrializovat další „spřátelené“ země, tedy podobné satelity Sovětského svazu, jakými jsme se stali my. V roce 1949 vzniká RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) sdružující země jako Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo, Sovětský svaz a v následujících letech přistupují další socialistické země. Stali jsme se vedoucí strojírenskou zemí pro agrární členy RVHP, což kromě Sovětského svazu byly skoro všichni.
    Vzniká začarovaný kruh, kdy produkujeme investiční celky pro tyto země, ale ony neposkytují protihodnotu ať už finanční či výrobkovou. Dále vyvážíme zbraně (jelikož revoluci je třeba šířit dále) za které nikdo neplatí. Byly rozjety obrovské investiční akce, které měly zpoždění a tím i vícenáklady. To vše vedlo k rozpadu dodavatelsko-odběratelských vztahů. Továrny stály, protože chyběl materiál nebo elektrárna nedodávala elektrickou energii. Dluhy podniků vůči bankám dosahovaly astronomické výše, ale úpadek nebylo možné vyhlásit, neboť v socialismu se nic takového nestává. Banky nadále musely poskytovat úvěry na základě politických rozhodnutí.
    Velmi podobná situace nastala díky násilné kolektivizaci i v zemědělství. Režim si přál tvrdě zakročit proti sedlákům a tzv. kulakům. Byli vystěhováni, či rovnou obviněni a skončili ve vězení nebo v táborech nucených prací (na dolech …). V letech 1950-51 bylo takto odsouzeno na 50 000 rolníků, což odpovídalo zhruba 39% všech rolníků. Vedení družstev se ujali lidé, kteří nezřídka neměli se zemědělstvím žádné zkušenosti. Družstva byla budována na ideologickém principu nikoliv na hospodářských základech. To vedlo k propadu produkce, drtivá většina družstev byla nerentabilní (svědčí o tom například jejich rychlý rozpad v 90. letech). Experiment se zkrátka nepovedl. Po nejtvrdším období let 1949 – 1953 dlužilo na 95 % družstev bankám téměř 650 miliard korun, přičemž téměř polovina družstev hradila svým zaměstnancům odměny z úvěrů. V roce 1953 pak dosahovala zemědělská výroba pouhých 88 % předválečné produkce.

    Stát byl na pokraji bankrotu.

    Politická situace

    Občané a nejen oni, ale také politická garnitura si uvědomovali, že pouze sliby a hesla o úspěších jsou dlouhodobě neudržitelné. Byl zřejmý rozdíl mezi proklamovanými úspěchy znárodněného průmyslu a kolektivizovaného zemědělství a všední realitou vázaného trhu. ČSR byla poslední zemí, kde stále existovaly dva trhy - přídělový (tj. vázaný) a volný. Přídělový v ČR začal fungovat v roce 1939. V ostatních zemích už vázaný trh zanikl (SSSR 1947, SRN 1948, Polsko 1950). Tím že existoval vázaný trh, paralelně k němu vznikl i černý trh.
    Vláda chtěla otevřít trh úplně, ale bylo jasné, že se to bez změny cen zboží neobejde. Nakonec padlo rozhodnutí, že k uvolnění vázaného trhu dojde spolu s měnovou reformou.
    Přídělový systém nebyl pro každého, lístky na zboží z vázaného trhu nedostávali „nepřátelé režimu“ (živnostníci, bývalí továrníci …).
    Rozdíly mezi cenami na trzích byly i několikanásobné:
    Př. Chleba 12,-Kčs na vázaném trhu, 50,-Kčs na volném … tj. rozdíl 38 korun
    Opět paralela s přídělovým systémem po první světové válce, zaveden byl v roce 1915 a zrušen byl v roce 1921, tj. 3 roky po válce.
    Přídělový systém za druhé světové války byl zaveden v Protektorátu v roce 1939 a zrušen až s touto měnovou reformou v roce 1953. Tj. 8 let po válce a 5 let po „vítězném“ únoru a přechodu k lepší společnosti …
    V neposlední řadě důvodem pro provedení reformy byla snaha smazat majetkové rozdíly mezi obyvatelstvem a napomoci zničit majetek nepřátel. Tím zlomit některé vrstvy obyvatelstva – drobné živnostníky, rolníky.

    Vlastní provedení

    Jak jsem již dříve uvedl, vláda reformu označila nesprávně jako peněžní. Jednalo se ale skutečně o reformu měnovou, jelikož má její znaky.
    Byl zrušen přídělový systém (vázaný trh) a byly stanoveny nové ceny na volném trhu. Došlo tedy k uvolnění trhu na veškeré zboží. Ceny na vázaném trhu a ceny na volném trhu byly vyrovnány, přiblížily se k sobě.
    Byly zrušeny veškeré vázané vklady bez náhrady z roku 1945. Stejně tak došlo k anulování státních dluhopisů. A to včetně státních dluhopisů vydaných po roce 1945. Celkově se jednalo o bezmála 84 mld. Kč.
    ČSR byla poslední země s vlivem Sovětského svazu, kde nebyla vazba měny na rubl, ale americký dolar. S měnou byla zrušena vazba na US dolar a zavedl se fixní kurz na sovětský rubl. 1 rubl byl nyní 1,8Kčs a na základě toho se určily kurzy k ostatním měnám (1 USD = 7,20 Kčs, reforma z 1945 stanovila kurz na 1 USD = 50 Kčs, tj. změna je cca 7×, nicméně tento přepočet přes rubl korunu nadhodnocoval, správně díky přepočítávacímu koeficientu 5:1 by měl být 1 US dolar = 10 Kčs). To vedlo mimo jiné ke sporům s MMF (viz dále).
    Měna byla údajně kryta zlatem (0,123426 g ryzího zlata na 1 Kč, opět vypočítáno s vazby na rubl).
    1. června 1953 byla zahájena peněžní reforma a uvolnění vázaného trhu. Ještě 36 hodin před tímto milníkem, v pátek 29. května 1953 ve svém rozhlasovém projevu tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“

    Jak se ukázalo 30. května 1953, nebyla to pravda. Vláda přijala usnesení „o provedení peněžní reformy a zrušení lístků“. Národní shromáždění projednalo příslušné zákony (41/1953 Sb. – Zákon o peněžní reformě). Toto oznámení vyšlo v nedělním Rudém právu 31. 5. 1953.

    Vlastní provedení reformy bylo postaveno na těchto principech:
    • „staré“ peníze platily ještě 2 dny (tedy najednou bylo všude plno – restaurace, kina apod. lidé chtěli utratit staré peníze za cokoliv, než aby se z nich staly bezcenné papíry)
    • „staré“ peníze za „nové“ peníze šlo vyměnit první 4 dny

    Konverzní poměr

    Hotovost

    Pro obyvatele, kteří nebyli vyloučeni z vázaného trhu, si mohli vyměnit nejvýše 300 Kčs v poměru 5:1, tj. za 300 korun starých peněz obdrželi 60 korun nové měny. Veškerá ostatní hotovost měla konverzní poměr 50:1. Tento konverzní poměr se týkal i těch občanů, kteří byli vyloučeni z vázaného trhu.

    Příslušníci Lidových milicí („ozbrojená pěst dělnické třídy“, ozbrojené složky fungující mimo armádu a podléhající pouze straně KSČ – vrchním velitelem je generální tajemník) mohli vyměnit v poměru 5:1 dvojnásobek (tj. 600,-Kč za 120,-Kčs).

    Lepší konverzní poměr (3:1) dostali další prominenti režimu a to důstojníci (vojáci z povolání) a některé kategorie bezpečnostního aparátu. Režim zkrátka věděl, koho je třeba si předcházet – ozbrojené složky (v jedné kapitole zmíním proč).

    Vklady - Na účtech


    Částka
    Konverzní poměr
    <=5000
    5:1
    >5000 <=10000
    6,25:1
    >10000 <=20000
    10:1
    >20000 <=50000
    25:1
    >50000
    30:1


    Navíc ještě všechny vklady provedené po 15. květnu 1953 se měnily v poměru 50:1! Lidé v panice, že bude měna, masivně vybírali částky, následně je tam vraceli, ale v tomto případě měli smůlu.

    Dluhy

    Dluhy se měnily 5:1. Vidíme, že úspory byly znehodnoceny až 30:1, zatímco dluhy byly konvertovány bez úrovní. Jednoduše řečeno, úspory byly znehodnoceny a dluhy zůstaly.

    Ostatní

    Vyhláška pamatovala i na takové detaily jako byly výhry v loterii, ty měly po 15. květnu také konverzní poměr 50:1. Prémie z životního pojištění 20:1 atd.
    Ač se zdá, že byla vyhláška důkladná, rozhodně nemyslela na vše. Opomněla např. půjčky a úvěry mezi občany …

    Bilance

    Měnová reforma přinesla vládnoucí straně zisk. Tento zisk byl vytvořen čistě na úkor občanů. Standardní přepočet, který byl všude propagován a používán (např. na mzdy, dluhy …) byl 5:1. Ovšem celkově se jen v oběživu vybralo 38 mld. starých peněz a vydáno bylo 1,4 mld. nových (z toho polovina v poměru 5:1). Kdyby se celý objem převáděl tímto poměrem, připadla by občanům částka o cca 6,5 mld. vyšší. A to samozřejmě není všechno. To samé se týká vkladů, případně vázaných vkladů, které propadly bez náhrady. Celková škoda na občanech byla ve výši 14 mld. Kčs v nové měně!

    Dozvuky

    Zatímco v Rudém právu byly samé oslavné články, jak dělníci vítají tento další skvělý krok vlády, jak to obvykle bývá, realita byla poněkud jiná.
    Předně nebyla zvládnuta logistika, mnohá výměnná střediska první den výměny neobdržela ještě nové peníze a otevírala pozdě.
    A co pro režim bylo mnohem horší, začaly stávky a demonstrace.
    Nejvíce se projevily v Plzni (tehdejší Závody V. I. Lenina – bývalé Škodovy závody), ale nesmíme zapomenout ani na ostatní oblasti (Strakonice, Ostrava, České Budějovice, Mladá Boleslav, Liberec, Rokycany, Praha, Prachatice, Písek, Tábor, Jindřichův Hradec, apod.). Stávky a demonstrace pomohly vládnoucí třídě odstranit např. sochy T. G. Masaryka (opět v Plzni).

    Spolu protesty přišla následně perzekuce. Lidé byli obviněni a odsouzeni k různým trestům – buď přímo k nepodmíněným, ale např. také k vystěhování do pohraničí, nasazení do táborů nucených prací apod. Zde se velmi hodil zvláštní přístup k ozbrojeným složkám. Těm byla navíc vyhlášena 2 dny před reformou pohotovost.

    Mezinárodní situace/dopad

    Jak už jsem zmínil dříve, v rámci reformy se změnila parita z dolaru na rubl. Navíc parita po přepočítání revalvovala korunu vůči dolaru. Toto vše proběhlo bez předchozí konzultace s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). ČSR patřila k zakládajícím členům (1945).
    Díky nespolupráci jsme byli vyloučeni z Mezinárodního měnového fondu (na dlouhých 35 let) ačkoli jsme patřili k jejím zakladatelům. Proces vyloučení byl započet okolo roku 1952, kdy s námi byly zahájeny konzultace ohledně směnitelnosti měny. Československá vláda, ovšem odmítala poskytnout požadované údaje. Navíc provedením měnové reformy v roce 1953 znamenalo významné porušení závazků, které Československo mělo vůči MMF. Následně jsme byli opakovaně žádáni o dodání požadovaných ekonomických ukazatelů. To nebylo splněno. Rada guvernérů poslala československé vládě oznámení, že členství ČSR v Mezinárodním měnovém fondu dne 31. prosince 1954. Tehdejší vláda to odmítla akceptovat a jako datum vystoupení uváděla 4. května 1955, kdy poslala MMF oznámení o dobrovolném vystoupení.

    Závěr

    Jednalo se o první větší vzbouření občanů proti systému (v celém sovětském bloku), nicméně nijak organizované a hlavně nebylo převážně ideologické, ale vycházelo z materiálních základů.
    Komunistický režim se s ním poměrně drasticky vypořádal a na dlouhou dobu, tak další protesty umlčel.
    Jak ukázal další vývoj (nejen v bývalém Československu, ale v celém východním bloku) centrálně plánovaná ekonomika nebyla schopná držet krok s okolním světem a celý tento socialistický experiment by skončil de facto opět bankrotem, kdyby se dříve nerozpadl.

    V rychlosti si jen srovnejme 3 reformy z hlediska redukce oběživa:

    Rok
    1919
    1945
    1953*
    Před reformou [mld. korun]
    7,2
    124
    38-52,1
    Po reformě [mld. korun]
    4,7
    19
    1,4
    V procentech
    65%
    15%
    2,7-3,8%
    * údaje se v různých zdrojích liší, pro poměr to ovšem není významné

    A chtěl bych zdůraznit, že reformy v letech 1919 a 1945 byly důsledkem válečného konfliktu. Reforma v roce 1953, ale nebyla spojena s žádným válečným konfliktem. Jednalo se o totální selhání systému a jeho zneužití k potlačení soukromého podnikání.

    Tím pádem se také ukazuje, že měnová reforma z roku 1953 rozhodně nepomohla nastartovat hospodářství, jak si tehdejší vláda představovala.
    Z pohledu běžného občana měla reforma také dopad na vůli ukládat (spořit) peníze u institucí. Nejen spoření jako takové, ale např. životní pojištění a poměrně nedávno zavedené penzijní připojištění nemá stále masovou důvěru, také kvůli vzpomínkám na několik měnových reforem …
    Expresivně vyjádřeno: měnová reforma z roku 1953 byla peněžní loupež. V konečném důsledku byli oloupeni všichni, kdo v danou dobu měli peníze.

    Na úplný závěr si dovolím myšlenku, že z některých důsledků této měnové reformy se Česká republika nevzpamatovala dosud.

    Zdroje


    1. Zdeněk Jirásek, Jaroslav Šůla, kniha Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, vydáno 1992
    2. Reforma 1919 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281919%29 
    3. Reforma 1945 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281945%29 
    4. Dobové Rudé právo http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/6/3 
    5. Radka Štiková, článek Členství Československa Mezinárodním měnovém fondu v období 1945–1954 v časopise Mezinárodní vztahy 3/2009 
    6. Jaroslav Rod, bakalářská práce Financování počáteční fáze „socialistické industrializace“ v Československu v letech 1945-1953, vydáno 2012, VŠE Praha 
    7. Zákon č. 41/1953 Sb. o peněžní reformě
    8. Miroslav Tuček, článek Měnová reforma 1953 a některé širší souvislosti http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti 
    9. Jan Vokrouhlecký, bakalářská práce Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 A 1953, vydáno 2004, UK Praha 
    10. Soňa Matoušková, diplomová práce Měnová reforma Aloise Rašína, vydána 2008, MU Brno
    11. Kristýna Chalupecká, diplomová práce Měnové reformy, vydána 2008, MU Brno 
    12. Soubor článků Padesát let od měnové reformy 1953 http://www.cepin.cz/cze/pozvanka.php?ID=53


    Článek vznikl ze semestrální práce z předmětu Ekonomické teorie a hospodářské dějiny na Unicorn College.

    Celá semestrální práce je ke stažení zde.




    Publikoval(a)
    Štítky: osobní ostatní
    0

    Přidat komentář






  6. Úvod

    Na začátek zmíním několik informací, jakým způsobem se na trzích určují ceny.
    Jak správně určit cenu za kterou mám nakoupit nebo prodat danou akcii/komoditu/měnu/… ?

    Existují tři základní principy na určení správné ceny či správného okamžiku:
    1. Fundamentální analýza
    2. Psychologická analýza
    3. Technická analýza

    Fundamentální analýza (FA)

    Základem fundamentální analýzy je nalézt správnou vnitřní cenu akcie (derivátu, měny obecně instrumentu). A je-li tato vnitřní cena vyšší než tržní cena instrumentu, je to signál pro koupi a naopak. FA studuje různé vnější vlivy ukazující vývoj ekonomiky. Buď jako celku (globální – vývoj měnových kurzů, HDP, nezaměstnanosti apod.) nebo pouze části (odvětvová).

    Nejnižší úroveň FA je firemní, zabývající se konkrétní firmou. Vnitřní cena se určuje různými metodami, mezi které patří:
    • Dividendové diskontní modely (DDM) – zohledňují veškeré budoucí příjmy z držby instrumentu a přepočítávají je na současnou hodnotu
    • Ziskové modely – různé poměry P/E, P/BV, P/S. Ke stanovení ceny používají např. čistý zisk (P/E – price/earnings) apod.
    • Cash flow modely - využívající toky volných peněžních prostředků (free cash flow FCF) 
    • A některé další
    FA odpovídá na otázku PROČ (tedy proč se mění cena, co je její příčinou).


    Psychologická analýza (PA)

    Tato analýza pracuje na odlišném principu než zbývající 2. Není pro ni důležitá cena, fundamenty nebo trendy, ale nálada či chování investorů (člověka/davu) respektive emoce.
    Je krátkodobá, řádově maximálně dny, spíše hodiny. Fungují zde principy davové psychózy apod.

    Ač by se mohlo zdát, že tato metoda není vhodná k algoritmizaci, není tomu tak. Pro PA prováděnou za pomocí algoritmů se nyní také začínají prosazovat analýzy nálad na sociálních sítích. Příkladem mohou být např. webová služby http://tweettrader.net/ nebo http://stocktwits.com/, které provádí v reálném čase analýzu příspěvků souvisejících s akciovými trhy na sociální síti Twitter.


    Technická analýza (TA)

    Hlavní premisa TA se dá shrnout do starého rčení z trhů: „The trend is my friend“. Tím je v kostce řečena metoda, jak se určuje cena instrumentu. Používá vývoje různých tržních indikátorů v čase. Jako např. cena, objem, volatilita (míra kolísání hodnoty). Sleduje trendy daných indikátorů a na základě jejich vývoje odhaduje pravděpodobné chování do budoucna.

    Předpoklady pro TA:
    • Veškeré fundamentální prvky jsou již zahrnuty v ceně
    • Ceny se nepohybují náhodně, ale v trendech
    • Historie se opakuje (vzory)
    Hlavním rozdílem oproti FA, je ten, že na určení ceny, používá pouze indikátory tvořené trhem a nikoliv danou firmou (pro případ akcie).
    Pro určení budoucího vývoje trendu, TA používá technické ukazatele. Ty nejjednodušší získáme studiem grafů a jsou v zásadě dvou typů:
    • Opožděné ukazatele (Lagging Indicators)
    • Vedoucí ukazatele (Leading Indicators)
    Za opožděné považujeme ty, které nám dávají nákupní či prodejní signály zpožděné, tedy až po události. Mezi populární patří:
    • Různé klouzavé průměry - (MA – moving average, VMA, SMA, EMA …) a složitější případ MACD (Moving Average Convergence Divergence)
    • Bollingerova pásma
    • Apod.
    Vedoucí ukazatele predikují možné chování v budoucnosti. Určují zejména hodnoty, z kterých vyvozujeme budoucí chování ceny:
    • Hladina podpory a odporu (rezistence)
    • Index relativní síly RSI
    • Apod.
    Používají se například vzory, vycházející z minulého chování. Těmi jsou namátkou:
    • Hlava-ramena, inverzní hlava-ramena
    • Symetrický trojúhelník
    • Sestupný či vzestupný trojúhelník
    • Dvojité dno a dvojitý vrchol
    • Trojité dno a trojitý vrchol
    • Apod.
    TA odpovídá na otázku CO (tedy co se stane v budoucnu).


    Teorie efektivních trhů

    Tato teorie vychází z odlišného pohledu (prakticky popírá všechny předchozí analýzy). Podle ní, cena instrumentu obsahuje už všechny výše zmíněné vlivy v sobě a tedy je obchodován v daný okamžik za správnou korektní cenu. Cena jako taková je tedy určena pouze náhodně, je výsledkem tzv. „náhodné procházky“. Cena je kvůli tomu nepředvídatelná, a mění se pouze na základě ryze nové informace, která tím, že je zcela nová, je nepředvídatelná.

    Ostatní metody

    Tento výčet samozřejmě není kompletní, prakticky bych mohl zmínit další velmi moderní metody navazující na teorii efektivních trhů (případě teorii adaptivních trhů), kde se uplatňují ještě sofistikovanější matematické teorie, jako jsou např:
    • Teorie chaosu
    • Fraktály
    A ty jsou uplatňovány v hypotéze fraktálového trhu (FMH).

    Shrnutí metod

    Ač by se mohlo zdát, že metody působí proti sobě, není tomu tak. Každá z metod, sleduje úplně odlišný způsob stanovení vhodného nákupního/prodejního požadavku. Velmi vhodné jsou proto jejich kombinace.

    Jednotlivé metody analýz se v průběhu času samozřejmě vyvíjely, stávaly složitějšími, pro analýzu bylo k dispozici čím dál více historických dat. Navíc s rozvojem internetu, rychlejšími sítěmi, výkonnějšími počítači a složitějšími nástroji (sw programy) na analýzy se člověk dostával do pozadí (ustupoval z aktivní pozice obchodování). Stal se analytikem, programátorem apod. a začal vytvářet modely pro obchodování vycházející z původních dříve jmenovaných metod a vlastní provádění obchodů už nechával na počítače, jelikož jejich reakční doba je nesrovnatelně nižší ….

    A tím se zrodili nové formy obchodování:

    Automatické formy obchodování

    Nárůst výkonu počítačů a dostupnost aplikací, nad kterými je možné vytvářet analýzy, vedl k vývoji automatizovaných systémů pro obchodování. Na uživateli (ze začátku koncový uživatel, tedy ten, který chtěl na instrumentu realizovat zisk) byl úkol stanovit si investiční strategii ve formě nějakého algoritmu. Např. z TA, když dojde k proražení nějakého definovaného vzoru, při současném vzrůstu objemu, proveď následující akci. A tuto strategii (algoritmus) zadat do počítače a vhodného sw vybavení, aby se prováděla automaticky.
    Automatické obchodování má několik výhod:
    • Eliminuje riziko – pokud je systém vhodně nastavený i pro vystoupení z trhu s malou předem definovanou ztrátou
    • Eliminuje psychiku
    Základem před nasazením automatických systémů je důkladné testování na historických datech a také samozřejmě testovací provoz bez reálných peněz.
    Na základě těchto prvních systémů se postupem času (s dalším nárůstem výkonů počítačů, případně s růstem rychlosti připojení) začaly objevovat další sofistikovanější systémy či přístupy:
    • Algoritmické obchodování případně Vysokorychlostní obchodování (HFT)
    • Ultra Low Latency Access
    Výše uvedené systémy jsou si velmi podobné, resp. se vhodně doplňují.

    Vysokorychlostní obchodování (High Frequency Trading – HFT)

    Občas se hovoří také o algoritmickém obchodování (např. česká firma, která přímo provádí vysokorychlostní obchodování, se nazývá RSJ Algorithmic Trading). Může tedy docházet ke zmatení pojmů.
    HFT (občas nazývané také black-box trading) systémy používají algoritmy, ale hlavním důvodem pro tuto novou kategorii bylo to, že se systémy začaly zesložiťovat a bylo třeba analyzovat stále více informací, složitými matematickými a statistickými modely. Jedná se o aplikaci výsledků teoretické matematiky na finanční trhy.
    Tím se obchody začaly zrychlovat a konkurenční výhodu začínaly dostávat technologicky orientované firmy. Začalo záležet na rychlém připojení, na výkonech připojených počítačů a zrodil se fenomén vysokorychlostního obchodování (High Frequency Trading).
    Důležitými parametry pro úspěch HFT se stala jednak latence, tedy doba odezvy mezi systémem HFT obchodníka a burzovním systémem a druhak výpočetní výkon. HFT obchodníci začali umísťovat své systémy přímo do prostorů burzy, aby nedocházelo k žádnému zpoždění kvůli vzdálenosti.
    To je víceméně vysvětlení druhého pojmu Ultra-low latency direct market access, tedy přístup na trh s velmi nízkou latencí. Jedná se o moderní metody obchodování, kde je rychlost provedení kritická. Mohou zde být méně sofistikované algoritmy, ale důležitá je rychlost a objem. Jako typické se uvádí, že HFT systémy s tímto přístupem dosahují okolo 20.000 transakcí za sekundu. Zde je vidět, že začíná záležet na každé milisekundě. A běžná konektivita pro HFT obchodníky je 10Gbps.

    Zde ještě zmíním jednu věc, došlo ke změně role obchodníka. Zatímco dříve obchodník s instrumenty vydělával na poplatcích za transakce (případně na poradenství), nyní se HFT obchodníci přeměnili do těch, kteří realizují zisk nikoliv z transakcí, ale z vývoje ceny.

    Několik základních systémů/principů HFT:
    • Tvůrce trhu (Market maker) – na trh umísťují zároveň nabídkovou a poptávkovou cenu, která se liší o tzv. spread
    • Statistická arbitráž – používají se měnové a úrokové arbitráže, resp. drobné rozdíly
    • Apod.
    Vždy je základním principem metoda velkých čísel. Co největší objemy ve velmi krátkých intervalech s velmi nízkými jednotkovými zisky, ale ve velkých číslech udělají velké zisky.

    Co nám HFT přináší?

    Existují zastánci i odpůrci. Odpůrci většinou zdůrazňují, že nyní už nejde ani tak o strategie, ale spíše o souboj technologií. Malí hráči (a tím pádem i drobní investoři) nejsou schopni konkurovat zavedeným HFT obchodníkům. Dle odpůrců nás čeká pouze „souboj robotů“ nebo také souboj high tech.

    A co tedy hlavně říkají zastánci?

    Pozitiva


    • Prospívají trhu díky zvýšení likvidity
    • Roste objem obchodů – snižují se poplatky 
    • Díky arbitrážím se snadno odhalují nerovnosti a neefektivity na trzích 
    • Díky nižším spreadům jsou trhy přístupnější a efektivnější pro všechny investory
    • Efektivnější a levnější nástupce tvůrců trhu
    A naopak odpůrci?

    Negativa


    • Negativně působí na trh díky umělému zvýšení volatility
    • Znevýhodnění krátkodobých (intradenních) obchodníků
    • Snížení počtu veřejně obchodovaných společností
    • Nepřehlednost pro regulátora
    • Potenciálně nebezpečné kvůli možnosti sw chyb či chyb algoritmů (viz dále)

    Zkušenosti

    Nové typy obchodování už s námi nějakou dobu jsou, můžeme tedy zhodnotit jejich reálný dopad na konkrétním příkladu.

    Bleskový pád 

    Událost z 6.5.2010, označovaná také jako „Flash Crash“ (bleskový pád) kdy index DJIA (Dow Jones Industrial Average – jedná se o index amerických blue chips akcií na newyorské burze – NYSE) spadl cca 1000 bodů (okolo 9%) řádově během několika minut. Připomeňme si, že DJIA je index složený z 30 největších amerických firem, tedy propad o 1000 bodů v minutovém intervalu není nic obvyklého, právě naopak. Jednalo se o druhý největší intradenní pohyb indexu v historii.
    Zdroj obrázku.


    Vyšetřování neprokázalo jako jednoznačného viníka HFT, případně chybu v algoritmech, ale regulátor konstatoval, že za zhoršení průběhu HFT nese vinu.
    A takovýchto příkladů, i když ne tak markantních, je možné najít v historiích trhů už několik. Kdy se cena měnila prakticky skokově v řádech sekund, právě díky HFT algoritmům.

    Závěr

    Průměrná doba držení akcie je dnes mezi 20-22 sekundami! Zdá se, že koncepce „Kup a drž“ je nyní přežitá a spíše se investoři zaměřují na krátkodobé držení. A navíc skuteční krátkodobí či intradenní obchodníci jsou nahrazeny z větší části stroji, resp. HFT obchodníky.

    Na dlouhodobé investování HFT nemá ovšem velký dopad.

    Přibližně 70% obchodů v USA jsou dnes prováděny pouze počítači, některé zdroje uvádějí menší čísla (cca okolo 50% pro USA, pro Evropu na úrovni 35%).

    Jako velká většina moderních technologií i HFT je „dobrý sluha, ale zlý pán“. Garance či zlepšení likvidity, případně hloubky trhu je určitě pozitivní. Na druhou stranu nebezpečí vyplývající z možnosti algoritmů se navzájem ovlivnit (viz bleskový pád) přináší vyšší volatilitu.

    Za sebe si myslím, že určitá regulace, která by zprůhlednila HFT, by trhům prospěla (viz např. v prezentaci zmíněná daň z finančních transakcí - FTT - "daň Robina Hooda").

    Celý článek vznikl na základě semestrální práce na Unicorn College.

    Prezentace k tomuto článku, doplněná o aktuální informace:




    Celou semetrální práci můžete stáhnout zde.

    Zdroje

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Fundament%C3%A1ln%C3%AD_anal%C3%BDza
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Technick%C3%A1_anal%C3%BDza
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologick%C3%A1_anal%C3%BDza
    http://en.wikipedia.org/wiki/Algorithmic_trading
    http://talkfast.org/2011/09/13/algorithmic-trading-is-not-high-frequency-trading/
    http://en.wikipedia.org/wiki/Ultra-low_latency_direct_market_access
    http://www.thebureauinvestigates.com/2012/09/16/infographic-trading-at-the-speed-of-light/
    http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2154721/trader-z-goldman-sachs-a-ubs-high-frequency-trading-je-proste-podvadeni-ktere-nelze-prekonat.html
    http://www.penize.cz/ekonomika/205132-karel-janecek-vic-uz-vydelavat-nemuzeme
    http://www.investujeme.cz/jsou-rychle-obchody-skutecne-tak-skodlive/
    http://en.wikipedia.org/wiki/High-frequency_trading
    http://infip.cz/clanek/94/high-frequency-trading
    http://en.wikipedia.org/wiki/2010_Flash_Crash
    http://www.akcie.cz/odborne-clanky/69530-dokazeme-predvidat-zmeny-cen-akcii/?ID_CLANEK=69530&Z=
    Publikoval(a)
    Štítky: akcie IT osobní technologie
    2

    Zobrazit komentáře

  7. V říjnu 2010 jsem napsal článek o možnostech přenosu gigabitového ethernetu pomocí radia. Po pár měsících jsem si řekl, že se podívám jak se trh v ČR posunul, vycházejíc opět ze zveřejněné tabulky ČTÚ o počtech instalovaných pojítek. Tabulka je čerstvá, z 21/7/2011, takže hezky mapuje vývoj. Podotýkám, že tabulka nevychází z žádných měření, ale z nahlášených registrací, kterou jsou dle vyhlášky ČTÚ povinné.



    Jak vypadá vývoj za poslední roky?


    Na obrázku vidíte jak se registrace vyvíjely za poslední 4 roky. Rok 2010 byl evidentně krizový, i když ceny pojítek spadly na skoro polovinu oproti roku 2009. Nárůst v letošním roce je způsobem převážně pojítky izraelské firmy Siklu, jenž na náš dodává například společnost Alternetivo.


    Nutno poznamenat, že nejde o gigabitové spoje, zatím umějí cca 200Mbps ve full duplexu, na čtvrtý kvartál oznámily skorogigabit (910Mbps) ale v half duplexu (umožňují to rozdělit 50:50 nebo asymetricky 75:25). Stávajícím uživatelům je nabízen i upgrade, ale detaily neznám. Na druhý pohled jsou tyto spoje o dost levnější, cena se IMHO pohybuje na méně než polovině konkurenčních gigabitů a nemusíte platit licencovaná pásma. Taky je to malé, lehké ... Dosah ovšem pro 30cm anténu je do 2km.

    Takže jak se změnilo celkové rozložení výrobců po nástupu Siklu?
    Porovnejte s loňskou tabulkou.


    Z 0 na 30% je hezký start, naopak meziročním loserem je Gigabeam, ztratil přes 20%.
    Celkem už máme v ČR 128 pojítek v pásmu E, podotýkám jedná se o počet registrovaných, tj. číslo se od skutečnosti pravděpodobně liší.

    Ucelenější obrázek meziročních změn je vidět na následujícím grafu:


    Konečně se také ukázala tuzemská Alcoma, která je v grafu zastoupená ještě OEM produktem, ale nyní má v nabídce už svůj gigabit AL80GE. Tak uvidíme zase příště.

    Já si tipnu, že Siklu nám ještě ukáže svou sílu ...

    Trochu off topic, MRV ukončilo výrobu laserových pojítek TereScope, odvoďte si sami, která z technologií má větší budoucnost ...
    Publikoval(a)
    Štítky: IT sítě
    2

    Zobrazit komentáře

  8. Před pár dny vyšel opět na tom's hardware rozsáhlý test wifi APček. Jen podotýkám, že nikoliv pro domácí použití. Pro někoho možná překvapení, ale opět jako před dvěma lety vyhrálo na celé čáře řešení od společnosti Ruckus Wireless.




    Takže chcete-li kvalitní wifi do firmy za rozumnou cenu, vyberte si Ruckus. Jejich technologie beamformingu (aka BeamFlex) je jedinečná a evidentně má nad ostatními navrch (ano uznávám, v testu nejsou zastoupeni zdaleka všichni, nicméně pro spoustu lidí je standardem Cisco a benchmarkem Aruba a ti v obou testech jsou).

    Zatímco před dvěma lety byla testována vlajková loď beamformingu AP ZoneFlex 7962 s devatenácti-segmentovou anténou a dvěma nezávislými rádii (2,4 a 5GHz) splňující normy 802.11abgn (19ti prvková anténa umožňuje přes 4000 kombinací "laloku"),


    letos to byl jen mid-rangový prvek AP ZoneFlex 7363, který má anténu pouze čtrnácti-segmentovou a tedy počet vyzařovacích diagramů je něco málo přes 300. I tak to evidentně na konkurenci bohatě stačilo.


    Řada 73xx je menší, levnější a nabízí i dva 100Mbit porty. Krásně se s tím dá udělat LANless kancelář, kdy síťové tiskárny jsou připojeny do APček a notebooky, tablety, telefony a ostatní havěť je připojena pouze bezdrátově.

    Příště se podíváme na ostatní výrobce, kteří jdou na wifi trochu jinak. Srovnání generací, novinky apod.

    Pokud by vás zajímalo co domů (Ruckus ani v té nejvyšší domácí řadě MediaFlex 7000 nenabízí např. DHCP, je to prostě spíše operátorské či podnikové než stand alone řešení), tak nezávislý testovací web Tolly Group nedávno prováděl dva testy na popud Belkinu a výsledky u sponzorovaného testu asi nepřekvapí, ale i tak mohou být vodítkem. Z pochopitelných důvodů nebudu zveřejňovat vytržené informace z testů, ale ty jsou po registraci zdarma ke stažení zde a zde. Ve všech parametrech překonávají konkurenci (ta není jmenována) a testovali tyto bezdrátové routery: N150, N300, N600 DB a N750DB. DB je Dual Band. Obrázek si udělejte sami.

    A jako obvykle noticka na závěr, nemám nic společného s žádnou uvedených firem a taky nemám žádný jejich produkt v užívání :-)

    Publikoval(a)
    Štítky: IT wifi
    5

    Zobrazit komentáře

  10. V dalším díle optického seriálu se podíváme na vlákna.

    Jako obvykle vláken je velké množství. Podíváme se převážně na nejvíce používané druhy vláken.

    Jak dělíme vlákna?
    Nejprve je rozdělím dle materiálu:
    • Skleněné (respektive z dotovaného křemenného skla SiO2, existují i jiné materiály pro speciální aplikace, ale majorita je oxid křemičitý)
    • Plastové (v závěru článku je zmíním, úplně ignorovat nejdou, ale stěžejní je sklo) 
    Tedy skleněné. V tomto máme naštěstí kliku, zásoby křemíku jsou prakticky nevyčerpatelné (více viz zde) na rozdíl od mědi nebo od ropy, ze které se vyrábí plastová vlákna.

    Proč vůbec optika?

    Především je to enormní šířka pásma. Optické nosné se pohybují v řádu stovek THz, vlnový rozsah 0,8-1,7µm = 375 -176 THz, teoreticky použitelná šířka pásma je tedy cca 200THz. A to už je hezký rozsah. Z toho plyne, že dnes nejsou využity zcela možnosti optických vláken V rychlostech se bavíme běžně o stovkách gigabitů za sekundu případně o terabitových rychlostech. Ve vzdálenostech bez zesilovačů překleneme mnoho desítek kilometrů se zesilovači několik set.


    Historie ovšem nesahá nijak hluboko do minulosti, v roce 1970 firma Corning Glass (stojí kromě jiného třeba za populárním Gorilla Glass - odolným sklem převážně pro mobilní aplikace), představila první "použitelné" optické vlákno s rozumným útlumem pod 20dB/km při vlnové délce λ=633nm. A v roce 1994 jsme se poprvé dočkali ethernet over fiber.

    Z nedávné historie zpět do současnosti. Skleněná vlákna dále dělíme podle počtu módů (vidů) na: 
    • Singlemodové (jednovidové)
    • Multimodové (mnohovidové)
    mód je zjednodušeně počet paprsků světla, kterým se signál šíří.

    Multimodová vlákna (MM)

    Průměr jádra je 62,5µm nebo 50µm (existovaly i další průměry, ale bavíme se o současnosti a majoritě) 
    Průběh indexu lomu je gradientní změna tj. GI vlákno (existovalo i vlákno se skokovou změnou indexu lomu - Step Index (SI) vlákno, s průměrem 85µm, ale to už se nepoužívá). 
    Tj. baví-li se dnes někdo o multimodovém vláknu, má na mysli GI.


    Na horním obrázku je MM vlákno s s gradientním průběhem indexu lomu (MM-GI) na spodním je MM-SI.

    MM vlákna byla (a stále jsou) velmi populární v LAN sítích při aplikacích na malé vzdálenosti. Jejich výhoda je v jednodušší výrobě (jak si povíme dále na celkovou cenu kabelu to zase až tak velký vliv nemá), ale hlavně kvůli většímu průměru (50µm) jádra, se jako aktivní prvky používají LEDky a ty jsou výrobně levnější. Tj. aktivní prvky pro MM jsou levnější než pro SM (psal jsem v předminulém díle, že to kvůli vyráběnému objemu není zase tak hrozné, ale dražší jednoduše jsou).
    Takže jsou opravdu jen na krátké vzdálenosti a nízké rychlosti (10GbE už je trochu problém).

    Historicky máme několik kategorií MM vláken, označované OM-x. Parametry, kterými se liší jednotlivé stupně jsou průměr a minimální šířka pásma počítaná na kilometr (minimum modal bandwidth MHz×km) a ta se navíc ještě liší podle vlnové délky zdroje a zda zdrojem je LEDka nebo laser.

    Praktičtější tabulka ukazuje mezní vzdálenosti pro 1-100Gb:


    Jak je vidět "staré" 62,5µm vlákno OM1 je už i pro gigabit skoro problém a o vyšších rychlostech ani nemluvě. OM-2 (až OM-4) také žádný zázrak pro levné LEDkové zdroje, s lasery je to lepší, ale zase cena OM-3 a OM-4 vlákna je zase vyšší a to tak, že o dost.

    Singlemodová vlákna (SM)

    Jak zaznělo v předchozí kapitole o MM vláknech, mají omezení. S trochou nadsázky lze o SM vláknech říci, že limity nemají. Rychlosti, vzdálenosti i počet přenášených vlnových délek λ (WDM - povíme si v některém z příštích dílů) u nich stále rostou, konec zatím v nedohlednu?

    Vlákna mají na parametry pouze dvě kategorie OS1 a OS2. Zato mají mnohem více "materiálových" norem ITU.T (G.652-G657)


    Na obrázku vidíte typický průběh útlumu vlákna. Modrá křivka je průběh útlumu daný absorpcí na molekulách vodních iontů OH-

    G.652a nebo b 
    základní typ SM vlákna (průběh útlumu odpovídá modré křivce v obrázku výše)

    G.652c nebo d
    tzv. low water peak vlákno
    útlumové špičky jsou sníženy.
    vlákna G.652 jsou bez posunutí disperze (non-DSF). Jsou dělány hlavně pro 1310nm.

    G.653
    DSF (Dispersion Shifted Fiber) - chromatická disperze je u tohoto vlákna posunuta na 1550nm. Vlákna vypadala nadějně, ale ukázal se být velký problém při DWDM.

    G.654
    CSF (Cut off Shifted Fiber) - vlákna mají nízký útlum na 1550nm, podmořské kabely.

    G.655
    G.656
    tyto normy jsou pro vlákna NZ-DSF (Non Zero-Dispersion Shifted Fiber) a to buď +D nebo -D (kladná nebo záporná disperze). Nejmodernější vlákna pro CWDM a DWDM systémy.

    Shrnutí na obrázku


    G.657

    je vlákno necitlivé na makroohyby (to jsou ohyby které uděláme na kabelu my při montáži apod., mikroohyby vznikají při výrobě). V tomto případě neznamená, že větší číslo normy je lepší, vlákno G.657a odpovídá G.652d.

    Takže jaké si vybrat?

    V běžných LAN sítích bych si vybral kabel s G.657 vláknem. Pro tranzitního ISP, kde se nedá do budoucna očekávat opětovné pokládání kabelů bych si vybíral z vláken pro DWDM (G.656)

    Plastové vlákna (POF)

    Plastová vlákna jsou v sítích minoritou, ale určitě je najdeme ve spotřební elektronice (digitální audio rozhraní Toslink).V počítačových sítích je naleznete také. Jejich obrovskou výhodou je snadnost instalace. Nepotřebujete, žádnou svářečku nebo gelové konektory, konec vlákna očistíte jemným smirkovým papírem a máte "nakonektorováno". Vydrží také hrubé zacházení, jako uzel na kabelu apod. Nevýhoda je malá šířka pásma, a to že celá technologie je stále dost drahá. Malé rozšíření, malá podpora výrobců aktivních prvků. Tuto kapitolu jsem trochu odflákl, podívám se na ně někdy v budoucnu.

    Závěr a doporučení

    Opět si dovolím vám něco doporučit. Pokud bych měl dnes něco tahat v optice, vybral bych si kabel se singlemodovým vláknem. Díky tomu, že se singlu vyrábí násobně více než multimodu, je vlákno i přes dražší technologii výroby levnější a i když jsou aktivní prvky pro singl dražší kvůli nutnosti použít laser namísto LED jde jen o pár procent (opět dáno tím, že se jich vyrábí mnohem více). Je to prostě sázka na budoucnost. A možnosti singlu jsou prostě jinde.

    Zdroje:

    http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber
    http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber_cable
    http://www.thefoa.org/tech/ref/basic/fiber.html
    http://myaccount.flukenetworks.com/fnet/en-us/supportAndDownloads/KB/Fiber-Testing/DTX-xFM+Fiber+Adapters/OM1+OM2+OM3+OM4+and+OS1+OS2+Fibre
    Publikoval(a)
    Štítky: IT optika
    2

    Zobrazit komentáře

  11. Myslím věrnost ve vztahu k dodavatelům, partnerskou neprovozuji a tudíž o ní nepíši, partnerská je něco jiného :-)

    Nemělo by to vyznít, že nežiji ničím jiným než slevami a že nechci slevu zadarmo. Ale před časem jsem už o tom jednou psal, že si z věrných operátoři dělají p*del. Nyní tedy pokračování po pár měsících, nejen o operátorech.
    Začnu obligátně, operátorem, chcete-li poskytovatelem služeb

    UPC

    Objednal jsem si v "akci" digitální televizi Starter za 150,-Kč měsíčně na dobu 6 měsíců. Asi odhlédnu od toho, že standardní cena je 302,-Kč, já pevně doufám, že to nikdo neplatí.

    Před uplynutím zmíněné doby slevy jsem smlouvu vypověděl. Naštěstí to jde na jejich webu přes formulář. Za pár dní se ozvali, že si výpovědi všimli a pokud mi služba vyhovuje, nabídnou mi lepší cenu než standardních 302,-Kč. Volající mi nabídla 169,-Kč měsíčně s platností 1 rok. Odvětil jsem, že to je hodně (vypovídal jsem těch 150,- jelikož za pár slovenských programů, které jinak v DVB-T nejsou mi to nestojí), tak nabídla stávající částku tedy 150,-Kč. To pro mě stále nebylo zajímavé viz výše. Tak jako poslední ústupek, prý 99,-Kč po dobu jednoho roku bez nutnosti se nějak vázat. S touto nabídkou jsem souhlasil.

    Opravdu nechápu jak je tvořena standardní cena. Když je z ní možné "slevit" 203,-Kč!




    A nově mám také storku z povinného ručení.

    V loňském roce jsem se při nějaké "narozeninové" akci pojistil u Direct pojišťovny. Nikdy jsem neměl škodní událost z povinného ručení, takže mi jsou všechny nabídky pojišťoven ukradené, zajímá mě pouze výsledná cena. A jelikož loni byla pro mě skutečně nejvýhodnější, tak jsem se pojistil u ní. Letos přišla nabídka na prolongaci smlouvy samozřejmě automaticky a už tak výhodná nebyla.

    Standardní ceníková cena = 4300,- + nějaké slevy že tam jsem, bezeškodní průběh, druh placení atd. = 3268,-Kč.

    To se mi už tak nelíbilo, takže jednoduchým hledáním na netu jsem zjistil, že pojistka pro mé parametry by se měla pohybovat mezi cca 2900-5100,-Kč:

    Zdroj: Povinne-ruceni.com
    Takže jsem napsal výpověď. Zde už to bylo trochu složitější, chtěli ji písemně a taky je třeba jim vrátit zelenou kartu. Za pár dní telefonát, kde jsem řekl, že nabídka konkurence je o poznání hezčí jsme se domluvili na stažení výpovědi a ceně 2860,-Kč. Výsledný rozdíl činí 408,-Kč.

    Perlička z telefonátu
    Operátor povídá: "A není to náhodou nějaká akční nabídka, která příští rok platit už nebude?"
    Má odpověď: " Mně je to srdečně jedno, jestli je to akční cena, nebude-li se mi příští rok líbit, změním pojišťovnu."
    Operátor: "Jo, to máte pravdu."


    Závěr


    Také takto odměňujete vaše věrné zákazníky?

    Nebaví mě prudit, nebaví mě to kontrolovat, ale evidentně se nedá nic jiného dělat.
    Za pár měsíců mě to čeká u elektriky a plynu :-)

    Podle několika článků, sice Češi nadávají (např. na poplatky bance), ale už málo z nich přejde (já jsem u mBank a Fio už déle - viz další článek, a i když musím konstatovat, že přesto, že mají do ideálu daleko a já bych si banku dokázal představit jinak, cena zdarma mi vyhovuje, uvidíme co dokáží na trhu Zuno a Airbank).
    Publikoval(a)
    Štítky: osobní ostatní
    1

    Zobrazit komentáře

  12. Naváži na první díl optického seriálu aneb 2 díly už je seriál (mám v plánu ovšem ještě další díly ...)
    Seriál není poskládán nějak "inteligentně" spíš vždy napíši pár myšlenek k něčemu co mě zajímá/zajímalo/zaujalo v optických technologiích. Vy co se pohybujete v optice pár let, možná jste na podobnou otázku také narazili, který konektor bych měl použít? V metalice je to jednoduché, tam jeden konektor vládne všem, jeden jim všem káže - RJ45*.



    *) Vsuvka, vy co jste v sítích už dlouho, byste mohli namítnout, že to zase není až tak úplně pravda. Jednak tu před RJ45 a tedy před strukturovanou kabeláží byl ethernet 10Base2 (tenký koax) a zde minimálně já si pamatuji 2 konektory - BNC a EAD, z nichž EAD byla ta horší varianta. Ale uznávám, že to je pravěk. Druhak tu máme ovšem metalické konektory pro 10GBase-T a těch je kvůli neochotě výrobců se dohodnout také několik GG45, Tera a asi i ARJ45.

    A co v optice?

    Podobně jako v předchozím díle, začnu historií:

    ST

    Ferule 2,5mm, bajonetový uzávěr. Velmi hojně používaný v LAN. Pouze simplexní.

    ST konektor
    Provedení bývá buď kovové nebo plastové.


    Velmi podobné ST, válcové tělo s perem, ferule 2,5mm. Často se používalo v telekomunikacích (já jsem se s ním v LAN nesetkal).

    FC konektor
    SC

    Velmi častý typ konektoru v LAN. Odstranil pro mě nepříjemnou manipulaci s bajonetem u ST a nahradil ho principem táhni/zasuň (push pull). Původně jako předchozí typy simplexní, ale následně se objevilo několik modifikací na duplex (spojení dvou konektorů držákem apod.)



    SC-RJ

    Jelikož SC vycházel moc velký v duplexu a zabíral v patch panelu více místa než RJ45, přišla švýcarská firma Reichle & De-Massari s inovací SC-RJ (jak bude vidět u dalšího konektoru, Švýcaři se nezdají).
    V patch panelu nebo v zásuvce zabírá SC-RJ stejně místa jako RJ45 a přitom vás nenutí používat jejich kabely, ale stačí simplexní SC. Pěkná vychytávka.

    SC-RJ konketor

    Ukázka kombinace SC-RJ a RJ45 v běžné zásuvce

    A nyní už moderní konektory, vyvinuty převážně kvůli zmenšení původních a tím zvýšení hustoty a také k usnadnění manipulace.

    LC

    LC znamená Lucent (kdysi inovativní nejen optická firma, nyní Alcatel-Lucent ...) nebo Local Connector. Má poloviční průměr ferule 1,25mm. Konektory jsou standardem na SFP a XFP modulech, více minulý díl. Můj favorit.

    LC duplex


    MT-RJ

    Pouze duplexní a také velmi malý. Stojí za ním firma AMP Netconnect (nyní součást Tyco Electronics). Slibný konektor s kompozitní ferulí pro obě vlákna. S potenciálem být levný.



    VF-45

    výmysl firmy 3M ze systému Volition. Konektor bez ferule. Jméno mělo asi evokovat RJ45. Důraz na nízkou cenu, ale nejsem si jist jak to dopadlo (aneb Čína dokáže divy a licenční poplatky také). Nízká cena (i díky nepřítomnosti ferule) měla pomoci široce prosadit tento konektor hlavně do FTTx (FTTO -Fiber To The Office, FTTD - Fiber To The Desk) sítí. Jak to funguje bez ferule? V zástrčce není standardní vlákno, ale vlákno typu GGP (Glass/Glass/Polymer) a navíc je tam pod úhlem. Vlákna v zásuvce a zástrčce jsou na sebe navedena a dotýkají se i bez přítomnosti ferule. Nikde kromě výstavy jsem to neviděl, ale existovaly i aktivní prvky (mj. 3Com

    VF-45


    E-2000

    Rolls Royce mezi optickými konektory? Naneštěstí i cenou. Švýcarská firma Diamond vyvinula tento konektor, který dále licencovala pouhým 2 dalším výrobcům (zmíněný Reichle & De-Massari a Huber Suhner). Číňani to tedy stejně kopírují, ale znáte to, v tomto případě bych to nebral.. Na tomto konektoru je sympatické to, že před ferulí jsou "dvířka" (krytka chcete-li), která chrání feruli před poškrábáním a prachem. Funguje automaticky při zasunutí se otevře, při vysutí zavře. Bohužel cena je jinde než u ostatních konektorů.

    E-2000


    Anomálie

    Ještě jich je/byla celá řada. Minimálně existovala síť FDDI, která používala nějaké svoje konektory, IBM měla ESCON, Panduit si udělal také vlastní Opti-Jack, nyní se jmenuje FJ. Byly i konektory MU ("miniSC"), Biconic, D4 a mnohé další. Něco naleznete také v níže uvedených odkazech.

    Co je potřeba ještě zmínit

    Ferule

    Jak jsem zmínil výše, existují i konektory bez ferulí. Co je to ferule? Stručně malý váleček zpravidla o průměru 2,5mm nebo 1,25mm. Jedná se o nejpřesnější část konektoru, na její přesnosti závisí parametry. Ferule se dříve vyráběly z kovu (co vím tak z hliníku), dnes jsou převážně keramické (zirkoniové, to jsou ty dražší) a kompozitní a nejlevnější plastové. Uprostřed válečku (ferule) je díra na vlákno a vlákno je v ní zafixováno epoxidovým lepidlem. Následně zabroušeno.

    Broušení

    Ferule je zabroušena, tak aby se vlákna buď dotýkala nebo ne (v současných aplikacích se spíše dotýkají). Existují 3 typy zabroušení NPC, PC (to je dále ještě rozšířeno o SPC a UPC) a APC. O co jde? Vlákno je na konci zalomeno a vloženo do ferule, která je zabroušeno buď rovně (NPC = Non Physical Contact) nebo sféricky rovně (PC - Physical Contact) nebo úhlově sféricky (APC - Angled Physical Contact). Na konci vlákna je rozhraní dvou různých prostředí a na rozhraní dochází k odrazům a lomům (viz Optika) a zpětné odrazy jsou špatně. Takže nejvyšší útlum pro odražené signály má díky úhlu broušení APC. Multimódová vlákna jsou z principu NPC nebo PC (a jejich modifikace). Tj. broušení APC je možné mít jen u singlemódových vláken.

    Typy broušení
    Zleva NPC, PC a APC.

    SPC a UPC je stejný princip jako PC (S=Super a U =Ultra) jedná se o marketingové odlišení lepších parametrů. Pro představu útlum pro odražený signál se pohybuje zhruba v následujících hodnotách:

    NPC = -14dB
     PC = -35dB
    SPC = -45dB
    UPC = -55dB
    APC = -65dB

    Simplex/Duplex

    Jde o to, pro kolik vláken/cest pro světlo konektory mají. Na začátku se jednalo vždy o jednotlivá vlákna a tedy simplex. S vývojem ale se ukázalo, že výhodnější by bylo mít konektory u kterých nemusíme metodou pokus omyl zjišťovat, které vlákno je pro příjem a které pro vysílání. Vznikly duplexní konektory.

    Některé konektory jsou pouze simplexní (namátkou ST) některé pouze duplexní (VF-45, MT-RJ) a některé existují v obou mutacích (SC, E-2000). Jsou také konektory s více než dvěma vlákny, pro operátorské nasazení.

    Závěr

    Podobně jako v minulém díle, vám sdělím svůj názor, v čem bych dnes dělal optiku já. Jednoznačně LC. Široce podporované, v SFP/XFP jiné konektory nejsou, narozdíl od SC je to menší konektor, který má tedy vyšší hustotu osazení a cenově vychází také pěkně. Takže LC. Samozřejmě není kritické, vybrali-li jste si jiný typ. Můžete použít hybridní adaptér

    Adaptér SC-LC
     nebo příšlušný patchcord.

    Dovětek

    Všechny zde zmíněné konektory se týkají pouze skleněných optických vláken. Kromě nich existují i vlákna plastová (POF) a o těch si povíme někdy příště.

    Zdroje:
    http://www.ertyu.org/steven_nikkel/fiberconnect.html
    http://www.fiberc.com/blog/?p=3
    http://www.fiber-optics.info/articles/fiber_optic_connectors
    http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber_connector
    http://www.thefoa.org/tech/connID.htm
    Publikoval(a)
    Štítky: IT optika
    10

    Zobrazit komentáře

  14. Dnes jsem narazil na tuto zprávu, že Google spustil odpovídací automat na svém GTalku. Tak jsem to hned musel vyzkoušet. Musím říci, že to funguje celkem pěkně. Je to služba z Google Labs, takže logicky nikdo neví zda vydrží. Jedná se o obdobu v USA dostupné služby Google SMS. To je mi na tom právě sympatické. Na mobilu nemusím spouštět "velký" prohlížeč, ale v instantním kecálkovi mám gurua a mohu se ho zeptat na pár věcí: počasí, kalkulačku, převody měn, definice, překlady, webové hledání a pomoc. Vše bez reklamy a obratem.

    Stačí přidat guru@googlelabs.com do svého seznamu:



    a můžete se vesele začít ptát:
    Publikoval(a)
    Štítky: google IT
    3

    Zobrazit komentáře

Načítání